Zabit při plnění povinností

Od počátku existence SSSR byla její zahraniční politika orientována na mírové soužití a spolupráci s ostatními státy. Nebyla to jen nutnost, diktovaná potřebou rychlé obnovy národního hospodářství, ale jedna ze základních myšlenek proletářské revoluce, která – spolu se spravedlivým rozdělením půdy těm, kteří na ní pracují – byla bezprostředně po revolučním výbuchu v roce 1917 uváděna v život. Nové úkoly tehdy stály i před mladou sovětskou diplomacií, která musela přesvědčit jak zásadní odpůrce sovětů, tak i váhavé nedůvěřivce o mírových úmyslech sovětské vlády i o oboustranné prospěšnosti vzájemné spolupráce. Jedním z diplomatů pověřených touto misí byl i Václav Vorovskij, účastník mezinárodní janovské konference v roce 1922, při níž byly navázány první kontakty sovětské vlády s ostatními evropskými státy, i konference v Lausanne v roce 1923, která jednala o otázce černomořských úžin. Vorovskij byl současně jmenován zplnomocněným zástupcem sovětského Ruska v Itálii, kde našla politický azyl početná bělogvardějská emigrace. V průběhu lausannské konference byl však Vorovskij zastřelen zfanatizovaným emigrantem. O posledních dnech života Václava Vorovského vypráví tento film. Zdroj: Týdeník ČST 26/1980, str. 5