Noc nad Chile

Pro mě osobně velmi zajímavé téma, přečetl jsem hodně knih o vojenském převratu v Chile, o Salvatoru Allendem, o generálu Augusto Pinochetovi i o popřevratovém vývoji v Chile až po dnešní dobu. Proto jsem se na tento film těšil. Jenže ouha - jedná se o pohled na dané téma sovětskýma očima vzdálenýma jakémukoliv náznaku demokracie. Vždyť film vznikl v době vlády Brežněva. Starší filmoví diváci ví, co to znamená. Film má tak vyhraněný sovětský rukopis, že by stát původu neodhadl snad jen hluchý slepec. Sáhodlouhé ideologické rozhovory chilských soudruhů, vojáci chilské junty stojící na straně marxistů a revolucionářů, to je přes závažnost a tragiku tématu jen k smíchu. Snad pouze velmi věrohodně zvládnuté scény z výslechů mají jakousi vypovídací schopnost, ale ty jsou tak dobře zvládnuty opět jen dlouholetou praxí z domácích věznic a gulagů. Já tady prostě vůbec nechápu, kde sovětští tvůrci vzali tu drzost a odvahu kritizovat jakékoliv politické poměry v jakékoliv zemi světa, když měli ve svém státě obrovské věznice plné politických odpůrců, když lidský život v SSSR neměl nejmenší cenu, když soudruzi rozhodovali o životě a smrti ne několika set lidí, jako na santiagském stadionu, ale o milionech. Vím, že jsem uhnul od filmu, ale pořád jsem u tématu. Bylo v něm pár dobrých scén a pár výtečných archivních dobových záběrů. Za ně dvě hvězdičky. Jinak strašné zklamání a rozčarování. Existuje ještě jeden snímek se shodnou tématikou. Costa-Gavrasův Nezvěstný. Tyto dva filmy vedle sebe svědčí o tom, jak je možno jedno téma na jedné straně nesmazatelně zapsat do paměti filmového diváka a na straně druhé absolutně zničit. Tohoto filmu se vyvarujte: zajímáte-li se o film, je to katastrofa a ztráta času, zajímáte-li se o historickou stránku, budou vám poskytnuty zcela zkreslené a překroucené informace a sovětští ideologové na vás budou působit ještě i po více než třiceti letech od vzniku filmu.