30 minut po půlnoci

Paní Kathryn Bigelow si dala tu práci a aš s maximální přesností se snaží ukázat boj s terorismem od roku 2001 do zabití Usámi Bin Ládina 2011. Nemohu posoudit z čeho a jak čerepala a zda je vše tak jak to bylo ve skutečnosti, ale film se tak tváří. Jeho slabinou je délka (zbytečně natahované!) A také závěrečná akce. Je tam hodně tmy (je to pochopitelné, k akci došlo v noci) ale občas není vidět vůbec nic. Od dalšího podívání, zrazují právě tyto uvedené "nedostatky" ....

Veľmi rozporuplný film, na ktorý sa dá pozerať aj ako na propatriotistickú demonštráciu sily, že vás všetkých pochytáme za akúkoľvek cenu, čiže aj cez mŕtvoly, brutálne metódy či mučenie, špehovanie, uplácanie. Ale dá sa na to pozerať aj ako na odkrytie pochybných praktík pri lapaní teroristov, neľudského zachádzania s väzňami bez náznaku akejkoľvek spravodlivosti (držanie bez obvinenia a podobne). Ťažko povedať ako to autori mysleli. Remeselne je to dobré spravené, až na nesympatických hercov na čele s hlavnou "hrdinkou", z ktorej sa ako normálnej študentky stáva posadnutý šialenec. Navyše aspoň začiatok dosť nuda a celkovo subjektívne sa mi to príliš nepozdávalo, ale zas posledná akcia mala čo to do seba, plus vrchol filmu a neuveriteľná naivita jej kolegyne a následný odpal namiesto cenných informácií. Metalová hudba počas výsluchov, krásne vykreslení aktívni spojenci Poliaci (to že tam majú tajné väznice je jasné už snáď každému), prekrásne vykreslený charakter Kuvajtu (zrejme najvyšší v noci nevidí) a ich skazenosť a úplatnosť a nakoniec odporný grázel Dan a jeho výklad spravodlivosti po svojom. Beriem, že terorizmus je nebezpečná vec, ale pri pátraní a vyšetrovaní by aspoň nejaké mantinely spravodlivosti byť dodržané mali, bez prezumpcie neviny sa môže stať, že umučia nevinného. Čo však zarazilo hlavne na konci, keď nevieme čo si myslieť z rekcie hlavnej hrdinky, kde akoby bolo cítiť, že dolapením stráca jej život akoby zmysel, keďže žila iba pre to pátranie. Ďalej predstava našej slobody sa zrejme nikdy nebude dať porovnávať s tou jejich, veď keď pozriete na preživšé deti, tak na 99 percent po tom čo videli, z nich budú jasní bojovníci proti západu a jeho hodnotám. Veľmi rozporuplný film

Od Kathryn jsem čekal stejnou sra*ku, jako Smrt čeká všude, ale není tomu tak. Káťá se rozhodně nebojí ukazovat na Spojené státy, jak drsně mučí lidi ve válečných zemí a jak se chovaj obecně, jak jim jde o prachy, území atd. Právě proto taky tento film nedostal oskara, narozdíl od Smrti čeká všude, který si oskara nezasloužil. Snímek 30 minut po půlnoci je dobře natočený film o lovu na Bin Ládina. Rozhodně vás nutí přemýšlet o americkém národě, co je to vlastně za lidi a jestli si filmový štáb vůbec uvědomoval, že snímek je silně proti USA.

Předně vás musí téma lapení Usámy bin Ládina zajímat a pak už jen vydržet dobrou hodinu instruktážního videa pro elévy na Guantánamu, poté tempo začíná přidávat na obrátkách a vtahuje do zmatku téměř osamělého pátrání po škodné, která už pomalu upadla do zapomnění a kdoví, jestli si jen neužívá zaslouženého odpočinku, podobně jako kdysi hoši z Argentiny a za provázky mezinárodního terorismu netahá někdo jiný, ale nakonec ani na tom nezáleží, protože Amerika složku s nevyřízenými účty ještě neodložila ad acta. A tak se divák stává svědkem nepreferované akce s nejistým výsledkem, kdy by se zrovna hodilo pronést ono známé "děláme jen svou práci", nikdo to však nevysloví, z prostého důvodu - je to zkrátka vidět - jak se Maya dívá na momentálně uvolněné vojáky, kteří už nemusí spatřit úsvit dalšího dne, za něž nese svým přesvědčením odpovědnost a já mám dost za ně za všechny... A opět se zásluhou ženského vidění gradující závěr oprošťuje od stylu predátorských misí s chlapáckou muzikou a sprostými vtipy, převažuje soustředěnost, pokora a profesionalita a při samotném zásahu ve vile i jakási pieta, což na mě spolu s úžasnou hudbou rozhodně zapůsobilo, stejně jako výkon Jessicy Chastain, umocněný lahodným zvukem jejího neopakovatelného hlasového projevu. Celkový dojem ve mně zanechal podivný smutek nad dobou, v níž žijeme a s kým ji sdílíme a přivedl mě k myšlence, že kdyby šlo psát do ozonové vrstvy vzkazy pro návštěvníky, nemělo by tam stát "Welcome", ale "This is a hostile planet"...