Totálně našrot

Další Pařba ve Vegas? Bohudík ne. Tady kráčí o umění žít - sice krátce, zato intenzivně... Pohled do finského předpeklí skrz občany druhé kategorie, se spoustou prima příhod, které prostě nevymyslíš... a jestli je má Lauri Maijalaty ze své hlavy, musel si je tutově nechat vytáhnout hypnózou. Příležitostný pijan jako já se tak může do Juhových stavů morální beztíže docela slušně vžít a zprostředkovaně si vychutnat tu spontánní radost ze života, tu energii, tu všeobjímající širokost srdce i všechna nevyzpytatelná probuzení, divoká dobrodružství, nepřebernou škálu emocí a každodennost svítání v docela jiné poetice, než jak jej zažíváme při cestě do rachoty. V Juhově existenci není místa pro prázdné fráze, Vánoce jsou skutečně šťastné a Nový rok zkrátka veselý a kdyby přece jen vystrčila růžky nějaká ta deprese, ještě je tady finská opilecká hymna... to na povzbuzení. Protože nemám ve své blízkosti žádného Juhu ani Kristiana, filmem jsem se v podstatě proveselila, členům rodin, kde takové štěstí nemají, však veselo nebude, ale dost možná, že nejeden borec juhovského typu začne ronit sebereflexní slzy a na okamžik vystřízliví, a možná právě v tom okamžiku dřímá šance k přelomovému rozhodnutí... I tak bych to viděla... Jinak vivat Joonas Saartamo.