Valpuržina noc

Od 30. do 70. let 20. století bylo Švédsko podrobeno několika sociálním experimentům. Jejich hlavním hybatelem se stala sociálnědemokratická strana, která v letech 1932–1976 vládla zemi skoro nepřetržitě (kromě krátké přestávky v roce 1936). Zřízení, které sociální demokraté propagovali, se začalo říkat „švédský model sociálního státu“. V tomto systému, jenž ovlivňoval i další země, zvláště v poválečné západní Evropě, se kapitalistické podnikání snoubilo s parlamentní demokracií, silným sociálním státem a ideálně také se společenskou odpovědností. Důraz se kladl na dobré bydlení, špičkovou zdravotní péči, bezplatné vzdělání včetně univerzitního a veškeré sociální výhody pro každého. První kroky k těmto cílům probíhaly během 30. let, plně mohl být tzv. švédský model zaveden až po druhé světové válce. Populární filmové médium zmíněný společenský vývoj celou dobu velice pozorně sledovalo a často i komentovalo. Filmaři se někdy postavili na stranu vlády, jindy ji ostře kritizovali. Zatímco Valpuržina noc sociální stát podpořila, jiná díla ze stejné doby zůstala mnohem zdrženlivější, co se přijetí radikálních sociálních změn týče. Valpuržina noc režírovaná loajálním stoupencem filmového průmyslu Gustafem Edgrenem reagovala na porodní bolesti nového sociálního státu, po vzoru knihy Otázka populační krize. Publikaci o poklesu počtu narozených dětí v roce 1934 vydali dva z nejvýznamnějších teoretiků sociálnědemokratického hnutí, akademici Gunnar a Alva Myrdalovi. Apelovali v ní na nutnost opětovného zvýšení švédské porodnosti pro zajištění budoucnosti. I Valpuržina noc propaguje myšlenku, že by se ženy měly oddat manželství a rození dětí, ačkoliv tato idea stála poněkud v rozporu se sílící veřejnou podporou ženských práv. Snímek z roku 1935 se vyjadřuje i k problému zakázaných potratů, které měly být ve Švédsku v určitých případech legalizovány o tři roky později. Erik Hedling Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017