Enderova hra

Nedotčena knihou jsem viděla další možnou verzi sci-fi, která byla zajímavá hlavně po technické stránce a možnosti vidět zase Harrisona Forda. Vůbec akce, kdy byly simulovány různé varianty hry, byly moc zajímavé a snímek táhly nad průměr. Bohužel, hlavní hrdina mi k srdci nepřirostl. Nebylo to tím, jak se choval, že si např. poradil se šikanou tak jak si poradil, ale neměla jsem z něj dobrý pocit. Komentáře tady mně jenom potvrdily, to co jsem si myslela po zhlédnutí snímku, že zdaleka nebylo řečeno vše, co mohlo být řečeno a možná příčina toho, že mě hlavní hrdina v podstatě štval, bylo dané i tím, že jeho dějová linka, hlavně se sourozenci, byla hodně osekána. Možná by to pak pomohlo pochopit pohnutky, v podstatě všech a pochopit, proč se na konci hlavní hrdina rozhodl, tak jak se rozhodl. Díky osekání jsem tak měla problém i s psychohrou, která mi mohla mnohé předem naznačit. Poslední "hru" jsem ale odhadla ihned. Nicméně budu muset brzy zamířit do knihovny.

Opět je tu mimozemská invaze, jakási armáda, ultramoderní zbraně a chlapec s perspektivy být nejlepším velitelem. Ano, jedná se o chlapce, což značí, že tentokrát se jedná o ryze dětský sci-fi příběh. A ten je vcelku zajímavý, dramatický, vizuálně melancholický. Konec krapet překvapuje. Jakoby to celé najednou dávalo zcela jiný smysl. Efekty už nijak nepřekvapí. U takového dějství už prostě musí být na té nejvyšší možné úrovni, jinak by to nemělo vůbec žádný smysl. Přesto se nejedná o něco, co by mohlo utkvět v paměti diváka a stát se sci-fi klasikou. Je to právě dáno hlavně tou neoriginálností a vůbec pošetilostí celé struktury příběhu, byť je natočen velice dobře.

Zvláštní - velmi zvláštní sci-fi film. Uznávám sám, že jsem se na něj musel podívat dvakrát, abych pochopil, co ti zasraní tvůrci po mně vlastně chtěli :-D. Pak jsem to pochopil. Zaujali mě za první efekty, s nima samozřejmě také nakonec spojený ten konec. A pak také H.Ford - dost dobrá role.

ENDEROVA HRA V poslední době se natáčí spousta sci-fi filmů. Je sympatické, že se nesnaží být všechny na jedno kopyto, a že nejde vždy jen o samotnou bitvu na život a na smrt. Válečných stříleček tu už bylo myslím dost. Tady jde sice taky o boj, ale zatím ve velmi skryté podobě. Bojovníci pro nejdůležitější boj jsou vybíráni mezi dětmi a dlouze a systematicky jsou vychováváni na boj s vetřelci. Myšlenka, že pro válku jsou připravovány a v podstatě zneužívány děti je alarmující. Ani samotným dětem není tato role příjemná. Enderova hra je psychologickou sondou o potřebě svobody, o právu na její obhájení a udržení. Ale i o porozumění s bytostmi, které snadno odsoudíme podle našich měřítek a nechceme je ani vyslechnout a nesnažíme se pochopit je. Skvělá myšlenka bohužel zůstala příliš utopená v šedi nevýrazného snímku, kterému nepomohl ani herecký výkon Harrisona Forda. Čekala jsem tedy mnohem víc. Dostalo se mi sice mnoho působivých počítačových simulací, ale to mne neuspokojilo. Z mé strany docela zklamání.