Robot a Frank

Námět příběhu je v podstatě stavěný na stejném principu, jako je u českého snímku z roku 1983 ‘Babičky dobíjejte přesně!’ Tam se roboti mající vzhled babiček starají o celou rodinu. V tomto americkém snímku už roboti vypadají skutečně jako roboti a starají se o staré lidi. Jeden takový ho dostane od svého syna, byť to zásadně odmítá a jak už to tak bývá, celý děj je o tom, jak si k takovému přístroji hledá cestu jak duševně, tak i citově. A tak tu máme sci-fi příběh takřka rodinného typu pojednávající souznění jednotlivce k moderní technologii jako součásti života. Ano, je to o nevraživosti, pochopení a citech, což tu v souznění s roboty bylo už několikrát, ale takto prezentované se přeci jen nese krapet v originalitě. Důchodci a moderní technika? Ti si k sobě hledají cestu v jakékoliv době a nemusí to být hned robot. Snímek tedy upřímný, působivý, inteligentní a atmosférou příjemně odpočinkový.

Takový menší film, skoro jako historka z televizních bakalářů, ale zato velmi sympatický absurdní myšlenkou, že robot může být nejlepším přítelem člověka, v tom dobrém i zlém.

ROBOT A FRANK Laskavý snímek o neodvratném stáří, o nemilosrdných nemocech, které sužují staršího pána v závěrečné etapě jeho života. Dcera i syn se opravdu snaží se o otce postarat, jenže jejich práce jim nedovoluje pečovat o něj tak, jak by si přáli. Nakonec ani starý pán po jejich přítomnosti bůhvíjak netouží. Klid je klid a někdy i ta prokletá samota má něco do sebe. Syn nakonec situaci vyřeší zakoupením robota – ošetřovatele, který má nahradit péčí blízkých lidí. Starý pán hledá cestu ke svému novému pomocníkovi a přes počáteční odpor nakonec uznává, že jeho nový společník má i různé výhody a vymoženosti, které se dají znamenitě využít. Paradoxně jej myšlenky na minulý život a vidina možné cesty zpět do těchto situaci dokáží motivovat k návratu do aktivního života. Frankův zdravotní stav a duševní pohoda se začínají rychle zlepšovat. Jenže ty následky… Film je příjemnou komedií s vážným podtextem, řešící otázky stáří a pocitů samoty. Já mám podobné filmy docela ráda. Sice jsem neviděla žádný převratný filmový kousek, ale pobavila jsem se a duševně jsem si odpočinula. Mně se to líbilo.

Působivý snímek o starém člověku, jemuž pomalu vypovídá mozek službu a o bílém robotovi, který mu ještě naposledy umožní "nakopnout" smysl jeho života. Indie film, kde se objeví mj. i Liv Tyler, James Marsden a Susan Sarandon, ve kterém se postupně rýsuje přátelství mezi člověkem a strojem, je místy (a hlavně na konci) dojemný. Osobně bych se nebránil více filozofickému rozmlouvání Franka a robota, ale i tak mě titul zaujal. Bílého robota jsem si oblíbil ihned na první pohled. Je to mile procítěná a zajímavá podívaná.