Úsvit planety opic

Úsvit planety opic – očekávaný souboj Fanoušci opic v nové reinkarnované verzi klasické ságy „Planeta opic“ nemohli dospat a svůj film tady konečně mají. Ovšem, bylo to očekávání naplněno? Vždyť hlavní zápletka je tak průhledná… Nebojte, u filmu rozhodně neusnete a budete se bavit i tak. Ono je totiž vždy těžké navazovat tam, kde už legenda nestačí. Co si budeme vykládat, v původní „Planetě opic“ (1968) už dnes po desítkách repríz nikoho neuchvátí a jejích 112 minut je z dnešního pohledu sem tam dost utahaných. Přesto byl film dlouhá léta hitem. A přitom i jeho příběh, vyprávěný ve zkratce, je velmi banální – kosmonauti ztroskotají na planetě, které vládnou opice. Po mnoha víceméně očekávatelných střetech zjistí, že jsou na postapokalyptické Zemi, kterou primáti ovládli. Vidíte, jak to vypadá jednoduše? Jenže stejně jako tehdy, i dnes stojí film, který právě přichází do kin, na převratných vizuálních efektech. Na základních principech dobra a zla. Na dramatických a velkolepých záběrech. A toho se nám dostává bohatě. V „Úsvitu planety opic“ je rozrůstající se smečka geneticky pozměněných opů, vedených šimpanzem Caesarem (Andy Serkis), ohrožována skupinou lidí, kteří přežili účinky devastujícího viru, jenž se rozšířil před deseti lety. Nejprve se jim sice podaří dosáhnout křehkého příměří, ovšem jenom na krátkou dobu, po které se obě strany ocitnou na pokraji války, která určí, kdo se stane vládcem planety Země. Režisér Matt Reeves říká: „Příběh, který vyprávíme, vede ke vzniku Planety opic, nikoliv Planety lidí a opic.“ V tomto novém příběhu opice nadále udržují svou komunitu v lesích národního parku Muir Woods. Mimo tuto enklávu se však vytrácejí jakékoliv známky civilizace. Lidská rasa prakticky vyhynula, až na pár jedinců, žijících v různých komunitách po celé Zemi. Z jedné takové přichází skupina lidí, aby se pokusila obnovit zdroje elektrické energie, a při své výpravě do poškozené elektrárny se střetnou se skupinou vedenou Ceasarem. Toho Andy Serkis přivedl k životu díky svému oceňovanému a úchvatnému výkonu ve filmu „Zrození planety opic“ (2011). Jakožto vůdce dokázal Caesar zajistit své opičí smečce v prvních letech po osvobození bohatý život. Teď, o deset let později, se potýká s výzvami v podobě udržení si pozice mírumilovného vůdce, a také musí chránit svou družku a dvě děti před lidmi. „Pořád se snaží rozvíjet své „vnitřní já“, tentokrát burcováním té smečky šimpanzů a orangutanů a goril, přičemž zároveň zůstává otevřeným a vnímavým vůdcem. Caesar je alfa op. Je to přirozený vůdce a ostatní opi jej respektují, protože má vrozený smysl pro spravedlnost, naslouchá názorům ostatních a tvoří s nimi důležitá rozhodnutí,“ říká Serkis. „Caesar je nyní otec. Má svou družku, syna a ještě jedno právě narozené mládě. Je zodpovědný za to, aby jeho komunita přežila. Ale na druhé straně je empatický vůči lidem a hluboko uvnitř cítí, že je zapotřebí s nimi komunikovat.“ To mu ale lidé nijak neusnadňují. A tady už narážíme na černobílé figury, které jsou nekomplikovaně jasné a stokrát v takových situacích viděné. Nabubřelý, hloupý a útočný Carver (Kirk Acevedo) na straně lidí má svůj téměř totožný protějšek v podobě Koba (Toby Kebbell) mezi opicemi. Od prvního střetu víme (nebo tušíme) co bude následovat. Otázkou zůstává, jak to bude zpracováno a jak to dopadne. Na detaily si počkejte do kina, ale nutno říci, že (jak už jsem napsal) i když víme, co nejspíš uvidíme, stejně není čas na nudu. Uchvátí nás dokonalé opice všeho druhu, ambiciózně pojaté velké scény soubojů, napínavá atmosféra v klíčových okamžicích a především výkony těch, kteří jsou skryti za maskami opic. Na efektech se skutečně nešetřilo. Režisér Matt Reeves říká: „Doufám, že si diváci, přestože vědí, že využíváme vizuální efekty, řeknou ‚Počkat, v tom filmu nebyly žádné skutečné opice?‘. Pro mě je tohle velmi vzrušující nápad, protože vytváří emotivní realitu. Pokud uvěříte tomu, že ty opice jsou skutečné a že jsou schopné emocí, pak budete postupně stále více vtaženi do děje. Myslím, že tohle je jeden ze zázraků, kterých společnost Weta dosáhla. Ještě nikdy se nikdo nepokusil natáčet v exteriérech ve 3D, tedy alespoň co se takového rozsahu týče.“ Na věrohodnosti dodává filmu i ta skutečnost, že tvůrci natáčeli v exteriérech. Více než 85 procent „Úsvitu planety opic“ se natáčelo ve vancouverských lesích a nedaleko New Orleans. Serkis to nazval „obrovským technickým skokem, díky kterému můžete neustále být v kontaktu s ostatními herci.“ Jak tvůrci vyzdvihují, natáčení filmu takového rozsahu ve 3D a na nádherných, ale složitě dostupných exteriérových lokacích, navíc s použitím technologie performance capture, bylo ještě mnohem složitější, než tomu bylo v případě „Zrození planety opic“. Nicméně, technologie ještě stále nejsou dokonalé, čehož si všimneme nejspíš v případě Ceasarova malého potomka – malé opičátko je roztomilé, ale počítačové na první pohled. Nevadí, zbytek snímku to vynahradí. Co tedy stojí za povšimnutí? Kromě zmíněných efektů a výkonu Serkise i ostatních „opičích“ herců je v popředí zájmu (i oka kamery) postava Malcolma (hraje ho Jason Clarke, který se objevil například i ve snímku „Velký Gatsby“ 2013 a momentálně natáčí neméně očekávaný film „Terminator: Genesis“ 2015, kde ztvárňuje Johna Connora). Jeho postava symbolizuje tu dobrou část lidství a tu polovinu populace, která je ochotná se o Zemi rozdělit a v míru ji sdílet s ostatními tvory. I tato postava je však příliš jednoduchá a přímočará, jeho jednání nepřekvapí, v podstatě ani nebylo moc co hrát. O kus lépe je na tom Gary Oldman coby vůdce přeživší komunity Dreyfus. On je totiž tím, kdo cítí zodpovědnost za cokoli, co se má nebo může stát. Na jednu stranu se snaží dovést „své“ lidi do světa, kde se znovu podaří vybudovat civilizaci, jak ji dnes známe (což je plus), na druhou stranu nevolí vždy úplně správné metody a kloní se spíš k variantě „po zlém“, což z něj dělá jednoho ze záporáků filmu. Ovšem i tady je třeba říct, že postava má příliš malý prostor, než by si někdo jako Oldman zasloužil. O dalších hercích ani postavách není snad ani co říct. Z dalších tvůrců stojí za zmínku kameraman Michael Seresin, který má na svém kontě takové hity jako „Harry Potter a vězeň z Azkabanu“ (2004), ale hlavně také „Půlnoční expres“ (1978). Casting vedla hvězda svého oboru Debra Zane, která se rovněž podílela na filmech „Americká krása“ (1999), „Hunger Games“ (2012) a řadě dalších hitů. A konečně soundtrack, který nelze než doporučit, složil Michael Giacchino, jenž stojí i za hudbou pro filmy jako „Star Trek: Do temnoty“ (2013), „Mission: Impossible - Ghost Protocol“ (2011) a mnoha úspěšnými animáky. Tak to shrňme. „Úsvit planety opic“ ve finále stojí za to vidět. Ideálně ve 3D, ve kterém si všechny záběry vychutnáte. Nechte se obklíčit opicemi a sledovat v nové variantě souboj o Zemi, o přežití a skutečné hodnoty, abyste i vy zjistili, jak málo někdy chybí k tomu, aby se zvířata chovala lidsky a my…, no, jako zvěř. Dávám filmu 70%, s odřenýma ušima a proto, že jsem fanoušek. A aby toho nebylo málo – pro ty z nás, kteří jsme si opičí ságu zamilovali, připravilo vydavatelství Laser-books doslova lahůdku! Nejen, že vydává novelizaci filmu „Úsvit planety opic“, ale dokonce i knihu, kterou speciálně pro nadšence nechalo napsat studio Twentieth Century Fox spojovací příběh, který se odehrává v mezidobí filmů „Zrození planety opic“ a „Úsvit planety opic“. Vychází pod názvem „Úsvit planety opic - Ohnivá bouře“. Obě knihy přeložil Milan Žáček a najde je na webu vydavatelství, odkud je lze také objednat. Tak příjemné počtení a pokoukání! Ivan Hladík (www.ivanhladik.cz) a materiály distributora Dawn of the Planet of the Apes Sci-Fi / Akční / Drama / Thriller USA, 2014, 130 min Režie: Matt Reeves Hrají: Gary Oldman, Toby Kebbell, Judy Greer, Keri Russell, Andy Serkis, Kodi Smit-McPhee, Jason Clarke, Kirk Acevedo… ČR premiéra: 17. 7. 2014, CinemArt www.dawnofapes.com