Camille Claudel 1915

Sochařku Camille Claudel jsem znal už z dřívějšího filmu režiséra Br. Nuyttena "Camille Claudel" (1988) s Isabelle Adjani a Gerardem Depardieu jako Augustem Rodinem. Tento film se zabývá jen poslední etapou života francouzské významné sochařky (1864 - 1943). Příběh je o zoufalství ženy v nejlepších letech internované zásluhou rodiny do domova pro duševně postižené pacienty. Ve vedlejších rolích nedovedu rozeznat, zda jde o herce nebo opravdu nemocné lidi, jejich představení je více než věrohodné. Bez bližší znalosti životopisu Claudel, který jsem si vyhledal až později, mě šokovalo sdělení v závěrečných titulcích. Camille, která se snažila dostat z "blázince" od prvních chvil své neoprávněné internace, strávila ve zdech ústavu pro choromyslné Montdevergues v Montfaved poblíž Avignonu více než 29 let až do své smrti. Její matka ani její bratr nikdy nedali souhlas s jejím propuštěním. Sledovat trauma hlavní postavy v brilantním podání Juliette Binoche je po celý film depresivní. Příběh přináší jen minimum dialogů, výjimkou je návštěva bratra Paula a monology opravňující jeho důvody vůči sestře při modlitbách k Bohu.