Jednou ranou

Stačí chvilka nepozornosti, neposlouchání a celý děj je ztracen. Příliš to všechno navazuje a proplétá se. Tím pádem dialogy nepochopitelné, zdlouhavé a je jich zbytečně hodně. Celý děj je vlastně dialogy, akce tu není. Vyprávění je to pomalé, zdlouhavé, nudné a nicneříkající. Jako plus je jen příroda a zvukové pozadí. A snad herec v hlavní roli. Celkově jsem se však nudil a musel jsem to jet celé ještě jednou, abych alespoň částečně pochopil kdo co kde s kým a proč. A věřte nebo ne, právě z těch dialogů jsem se v tom zamotal zas. Tohle fakt není pro mě. 2O15100610914/11545

Jediný výstřel v Johnově mizerném životě - kde syrovější, než jeho každodennost, je jen skřípavý hudební doprovod a strašidelnější, než temná loviště, paruka Williama H. Macyho - potvrdil rčení, že ať už v lesní pustině či v městečku s přízraky místo lidí, vždycky může být hůř a Johnu Moonovi ve věčném přítmí nepříjemných starostí možná nevyčistí hlavu ani rána z brokovnice... a nakonec můj dojem - zřejmě mně pěkných pár dní bude připadat všechno krásné.

Pošmourná atmosféra, zajímavá zápletka, krásná příroda. Ale bylo to strašně zdlouhavé až jsem docela nudila. A ten divný konec? Nějak mi to tam nepasuje.