Pozice dítěte

Zajímavý námět a událost, kterou sledujeme, ale natočeno je to spíše táhlejší a dle mého nevýraznou formou, tak mi to přišlo. Jinak herci a téma dobré, film jen průměr.

Příběh o zoufalé matce, která se po zprávě, že její syn po překročení povolené rychlosti srazil a usmrtil dítě, snaží i přes ne zrovna dobrý vzájemný vztah mu pomoci, co jí síly stačí. Námětově i průběhem velmi silný artový snímek o rodinném dramatu, který může být reálnější, než jak vypadá. Matka a syn. Děj je překvapivě redukovaný, čímž vytváří pocit, jako by byl divák přímo u toho. Herecký výkon Luminity Gheorghiu je úžasný a to hlavně v jádru děsivosti oné postavy. Dotěrná mateřská láska matky je stejně zuřivá jako její bezohlednost a egoismus ve snaze za každou cenu ochránit svého syna, který není jen obětí daného skutku svého provinění, ale také infantilním, rozmazleným a hypochondrickým spratkem, který má navíc ke své matce nepřátelský postoj. V jádru věci se po divácké stránce objevuje otázka, jak mohou být lidé tak tvrdohlaví a sobečtí. Daný realismus byl nasměrován i do jiné zajímavosti a tím je síla peněz. Lze jimi opravdu koupit vše a každého obměkčit? Dějový vývoj na to odpoví. Ovlivňování svědka snad nepřekvapí, ale co rodiče usmrceného chlapce? Dokáže vyhrát arogantnost bohaté sociální síly nad chudými a tím pádem nechráněnými lidmi? Samotný konec někoho překvapí, někoho pohorší, někdo si řekne: Aspoň že to. I přes danou událost a řešení dopadu se jedná především o nelehký vztah matky a syna, což vyzradí už samotný úvod. Jak praví bible, cesty páně jsou nevyzpytatelné a tento snímek to potvrzuje více, než by si kdo přál.

Určitě jste to také někdy viděli,nebo slyšeli,jak někdo velmi bohatý a mocný způsobil autonehodu s následkem smrti.O tom pojednává také rumunské drama Pozice dítěte.Vše je točeno ruční kamerou a příběh spíše popisuje běh událostí po nehodě v roli bohaté matky,jak chce zachránit své dítě před vězením.Natočeno věrohodně,jakoby autenticky a zajímavě.

. Poziția copilului je o dysfunkčním vztahu matky a syna, který v téhle hodně neobvyklé situaci vykrystalizoval ve velmi povedený finální závěr (i když mnozí mají možná jiný názor). Nejen, že nemám nejmenší výtku k celému zpracování, protože na mě celý příběh působil opravdu silně realisticky a přesvědčivě. Navíc celá ta ponurá atmosféra byla ovlivněna nejen kvalitními hereckými výkony, kde bych chtěla vyzdvihnout hlavně roli matky, ale i tím, že moje emoce od pohrdání, odsouzení, lítosti a empatie se celou dobu přelévaly a už z toho je patrné, že se Calinovi Peterovi Netzerovi tenhle snímek povedl na jedničku. Když vezmu ještě v úvahu ten fakt, že vídám většinou dramata odehrávající se spíš z prostředí oběti, tak tenhle pohled z trochu jiného úhlu je určitě hodný chvály. Zkrátka rumunská kinematografie mě velmi mile překvapila a určitě stojí za bližší prozkoumání.