42

Rasový konzervatismus v nejvyšší profesionální sportovní lize? O tom hodně vědí i současní čeští fotbaloví fanoušci, že? Příběh tohoto snímku se však odehrává v roce 1946 a to v oblasti profesionální baseballové ligy v USA. Jedná se o biografický film o prvním afroamerickým hráči v Major League Baseball Jackie Robinsonovi, který i přes silnou podporu majitele brooklynského baseballového týmu Dodgers musí čelit naprostému nezájmu a nepochopení jak spoluhráčů z týmu, tak i silným rasistickým útokům z okolí. To, co však musí snést během zápasů, by nechtěl zažít nikdo. Jeden až žasne, jak dokázal udržet nervy na uzdě. I když k nervovému výbuchu mnohokrát chybělo málo. Snímek tedy podle skutečných událostí, což jako obvykle dokazují autentické fotografie na konci filmu, který tak se námětem řadí mezi obdobné snímky pojednávající o dané rasové problematice. Je to ale také především sportovní film, jen dávající najevo dobu, kdy byla prolomena rasová bariéra ve sportu. Jen v Americe fanoušci baseballu vědí, co v této sportovní oblasti znamená číslo 42. A po zhlédnutí tohoto snímku už to víme i my. Celý snímek je natočen tak, že se věci ukazují tak, jak asi mohli vypadat a v žádném případě se nepřiklání k žádné straně bariéry. Ona neutralita je na takovém snímku nejdůležitější, protože se tak vymaňuje od politického zájmu a propagandy. Scénář je tudíž napsán dobře, děj se odvíjí krásně plynule a kromě dramatických okamžiků si divák užije i onu sportovní atmosféru. Zkrátka a dobře, jedná se o strhující sportovní drama, které v žádném případě naprosto v ničem nenechá na pochybách. Ano, někdo by mohl snímek považovat za neformální, který v podstatě nic neznamená. Proto ta počáteční zmínka o fotbalových fanoušcích u nás v Česku. To však nic nemění na věci, že se jedná o skvělý sportovní film s kritikou své doby, jaký tady dlouho nebyl.

...ale někteří se na ty změny nadřou víc než ostatní. To je i případ Jackieho Robinsona, který po druhé světové válce bojoval o (nejen) své místo v "bílém" baseballu. Jeho zbraně? Skvělá hra, vlastní důstojnost a síla nenechat se vyprovokovat. Děj spěje kupředu po přímé čáře, ale příběh je velmi emocionálně silný. Když Rickey řešil s kapitánem ten nepříjemný rasistický anonym, běhal mi mráz po zádech (nejen proto, že Harrison Ford je prostě úža). I přes můj zjevný handicap - totiž že nechápu pravidla žádného typicky amerického sportu, baseball nevyjímaje - znamená pro mě 42 skvělý divácký zážitek.

Sportovní životopisný film, tentokrát z prostředí baseballu. Je to opět jeden příběh, který stojí za to vidět.

Nádherný film z prostředí baseballu. Popravdě hodně jsem se na tento film těšil a vůbec mně nesklamal...Navíc natočené podle skutečné události, bez různých výmyslů...