[b]Autorský snímek režiséra Mattiho Ijäse je tichým humorem prostoupený příběh o různých podobách lásky. Dramaturgická linie snímku přitom zůstává stejně nepředvídatelná jako jeho ústřední hrdinka - nespoutaná, rozporuplná a prostořeká Ansa, pro kterou je volnost důležitější nade všechno ostatní.[/b]
Již ve své samostatné režijní prvotině Koomikko (Komik, 1983) režisér Matti Ijäs zobrazil osudem zkoušené hrdiny. Jeho šestý film Co děláme pro lásku je drama, které se bez přehnaného napětí soustředí na mnohovrstevnaté lidské vztahy a na témata rodičovství, víry, násilí nebo přinášení oběti.
Vyhublý muž s lavičkou na zádech zdolává ledovcem obroušenou krajinu a fotí liduprázdné pohlednice. Toivo Vaarala o sobě tvrdí, že lidskou přítomnost vnímá nejraději prostřednictvím toho, co člověk už opustil, anebo skrze to, co ho teprve čeká. Náhoda či prozřetelnost mu pošlou do cesty nejprve Isma, osamělého poutníka vracejícího se z vězení, a pak Ansu, která na fotografovu lavičku navzdory varování usedne. Volné místo vyzývá k rozhovoru, který však nelze vést jen v přátelském duchu. Odkrytých tajemství je příliš mnoho...
Současné hvězdy finského filmu Krista Kosonenová, Hannu-Pekka Björkman a Tommi Korpela i představitelé dětských rolí ztvárňují psychologicky přesvědčivé postavy, které prostřednictvím spojenectví a lásky boří zažité stereotypy klasické rodiny i schéma milostného mnohoúhelníku.
Opakující se záběry téže krajiny v různých ročních obdobích společně s nepodbízivě uhrančivými obrazy finského a norského Laponska, zalitého posledním jasným světlem před západem slunce, vnášejí do filmu až meditativní ráz. Finská osobní jména Toivo a Ansa pak evokují svůj apelativní význam „naděje" a „past".
Úspěšná dráha filmového samouka Mattiho Ijäse začala v televizi, kde od roku 1974 vytvořil řadu různometrážních filmů, z nichž Painija (Zápasník, 1985) a Katsastus (Technická prohlídka, 1988) prosluly jako kultovní. Svébytný oceňovaný celek představují jeho televizní filmy a pořady pro děti a mládež, například středometrážní snímek. Minä, siili ja trumpetti (Já, ježek a trubka, 1983). V roce 2000 Matti Ijäs získal finskou Státní cenu za přínos v oblasti kinematografie, tedy ocenění, jež o rok dříve obdržel v zahraničí známější filmař Aki Kaurismäki.
Alžběta Štollová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015
