Nedělňátka

Nejosobnější filmy, reflektující jeho dospívání a vztah k rodičům, natočil Ingmar Bergman v závěrečné etapě své úctyhodné filmové kariéry. Ve stejné době napsal kromě vlastního životopisu také trojici autobiografických scénářů, které zfilmovali jiní režiséři. Osud Bergmanových rodičů až do Ingmarova narození rekapituluje drama S nejlepšími úmysly (Den goda viljan, r. Bille August, 1992), nevěru Bergmanovy matky rozkrývají Soukromé zpovědi (Enskilda samtal, r. Liv Ullmannová, 1996) a komplikovaný vztah osmiletého chlapce k jeho rodičům, zejména k autoritativnímu otci, zachycují Nedělňátka, celovečerní režijní debut Bergmanova syna Daniela. Bergmanovým filmovým alter egem se tu stal malý Pu, trávící se svou rodinou léto roku 1926 na švédském venkově. Bukolickou idylu prosluněných dnů narušuje napětí mezi otcem a matkou, v jehož důsledku Pu ztrácí dosavadní pocit bezpečí a jistoty. Významnou část filmu zabírá výlet otce a syna do nedalekého města, který nabízí možnost lepšího vzájemného poznání. Vzpomínky na období pomíjející dětské bezstarostnosti jsou prokládány scénami, v nichž dospělý Pu od umírajícího otce i po padesáti letech vyžaduje totéž – ujištění, že jej má skutečně rád. Snímek s atmosférou čechovovského bezčasí je strukturovaný jako epizodická série vzpomínek a představ podnícených živou imaginací hlavního hrdiny. Třebaže rozvíjí mnohá závažná bergmanovská témata (narušené vztahy, touha po odpuštění, konflikt mezi křesťanskou morálkou a sexualitou), dívá se na ně z odlehčenějšího pohledu chlapce, který do tajů světa dospělých teprve s otevřenou pusou a fascinovaným pohledem proniká. Pu se nachází v pozici vnějšího pozorovatele, jež předjímá jeho kariéru filmového režiséra, který rovněž nahlíží do cizích životů. S emocionálně náročnou rolí si i bez předchozích filmových zkušeností přesvědčivě poradil ani ne desetiletý Henrik Linnros. Martin Šrajer Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017