Nechci nic slyšet

Film je většinou zařazen mezi dětské, ale svým závažným tématem je spíše přesahuje: smrt obou rodičů malého chlapce způsobí dlouhodobý šok. Chlapci pomůže až společnost kočujícího studentského divadla.

Velmi zajímavý příběh, určitě nadstandardní v době normalizační šedi. Oceňuju zvláště famózní výkon dětského Filipa Renče, za zmínku stojí i Jana Brejchová a Vlastimil Brodský (kteří výjimečně nehráli partnerský pár), pozoruhodnou kreaci podala Dagmar Bláhová, i když celkově prvek kočovné kejklířské společnosti mi přišel dobovým zasazením mírně mimo. Několik silných emočních momentů, i když za cenu zvýšení účinku musel být hrdina téměř kontinuálně mokrý/nemocný/špinavý. A jestli jsem se dobře díval, mezi dětmi se mihla taky Tereza Brodská.

Klidně se na to dívejte s celou rodinou, ale pro mne to tedy nebylo. Nemohl jsem se dočkat konce. Jednu chvíli jsem se bál, aby jej někdo neustřihl, a já na to musel čučet na věky. Možná by měl někdo z dospělých smrada zřezat, a možná by hned mluvil. Nesnáším Renče jako dítě, a Juřičku ani jako skoro dospělého. Stupid „hudba“ v pozadí, nesympatičtí hrdinové, jedno téma na celý film, jděte mi s tím někam.

Souhlas s komentářem argensona, že pro větší dramatičnost byl malý hrdina buď mokrý/špinavý nebo nemocný. A já měla právě díky tomu pocit, že se hodně tlačí na pilu=na city a to já nemusím. Pěstounská rodina na můj vkus trochu divná. Že by jim uniklo, že malý kluk odklidí několik desítek kilo kamenů z jejich zahrady nad dráhu nebo že by ho nechali nemocného ležet ve špinavém pyžamu, jestli to bylo za cenu dramatičnosti, prosím, jinak by na ně měla sociálka více dohlédnout.Dagmar Bláhová moc hezká studentka a Terezu Brodskou jsem v davu dětí viděla taky.