Nejdelší den

Skutečný nejdelší den byl 6. června 1944, kdy se spojenecké síly vylodily v Normandii. Film líčí prvních 24 hodin této operace a potřebuje k tomu tři hodiny, tři renomované režiséry a velké mezinárodní obsazení. Mnohé z postav jsou skuteční generálové a jiní vojáci, kteří sehráli v historické invazi hlavní roli. Film začíná a končí sugestivním záběrem obrácené helmy na pláži, k němuž v pozadí hraje Beethovenova Pátá symfonie. Přes stejný záběr běží na konci titulky. Bitevní scény jsou důsledně nazkoušeny a bezchybně provedeny, zvlášť v rozmáchlých záběrech z jeřábu a v leteckých záběrech, které trvají několik minut bez střihu, například když němečtí vojáci bombardují pláže a pálí na spojence. A skvělá pasáž, ve které spojenci útočí na město: vidíme vojáky, jak přebíhají most a pálí na odstřelovače, pak se kamera stáhne a ukáže starý dům na křižovatce, kde se také bojuje, pak odjede ještě dál přes střechu, kde němečtí vojáci pálí na spojence - a to všechno v jednom záběru. Producenti se rozhodli naplnit film známými tvářemi a zvýšit tak přitažlivost filmu. Potíž je v tom, že počítat známé herce, i v malých rolích, začne být po chvíli únavné a co hůř, ruší to a rozptyluje. Někteří nositelé velkých jmen se zdají být moc tlustí a staří na to, aby byli veliteli v bitvě /například Wayne/. Jiní jsou špatně obsazeni /Eddie Albert, Roddy McDowell/ a někteří až skoro směšní /Tommy Sands, Fabian, Paul Anka/. Anka složil rovněž také hlavní píseň filmu. Film je ale jinak opravdu vyjímečný, strhující epos ve velkém stylu, který si plně zaslouží své Oscary za speciální efekty a černobílou kameru a je přitažlivý pro válečné nadšence i pro filmové fanoušky.