O čem nemluví, když mluví o lásce

Může se slepá dívka stát herečkou? A můžete hrát v punkové kapele, když jste neslyšící? Obyvatelé pečovatelského domu pro nevidomé a slabozraké mají své běžné starosti, ale také čas věnovat se sobě samým a hlavně se oddávat snění. Vztahy mezi nimi formují naivní city i nedorozumění, pokaždé z toho ale plyne něco poučného – třeba to, že krása často spočívá ve skromnosti. Něhou ovládnutý snímek, jehož hrdinové jsou stejnou měrou zvídaví i nedospělí, není veden dramaticky, s očekáváním nutného dějového rozuzlení. Namísto toho provádí v poetickém modu diváka osobitým světem, který stojí za to objevovat, už pro jeho neobvyklou vnitřní citlivost. Režisérka, která si velice důsledně počíná i ve výtvarné stylizaci díla, tak dociluje jedinečného poetického tvaru, jehož myšlenka je jasná, ale samotné ztvárnění příjemně nejednoznačné, až unikavé. A také pozvolné a konejšivé jako rozčesávání dlouhých vlasů, jakého si dopřejeme, když nikam nespěcháme. MFF Karlovy Vary 2013