Nemesis

Čestný titul „řezník béčkového filmu“ můžeme chápat obojace. Pyun se nepochybně stal klasikem akčních béček, ve kterých padá jedna efektně ustřelená hlava za druhou. Se svými neobvykle řízně a sekernicky svérázně pojatými příběhy zároveň mnohdy pracuje s takovým nasazením, že zboří kompletně všechna pravidla, jak je stavět. V případě Nemesis se Pyun pustil do kyberpunku, ačkoliv geneze filmu zní natolik komplikovaně, že by se některé zvraty výsledné zápletky mohly stydět v koutě rozstříleného výtahu. Uvádí se totiž, že ke kyborgu Alexi Raineovi filmař dospěl od námětu o agentce FBI pronásledující sériového vraha – neonacistu. Poté ovšem vhodil havajský Ed Wood do tlakového hrnce své fantazie špetku futurismu, z agentky se stala třináctiletá drsňačka pracující v utajení v daleké budoucnosti pro LAPD a ta se nakonec proměnila v typickou svalnatou mašinu devadesátkových akčních béček, vysloužilého francouzského kickboxera Olivera Grunera. Ten se v roli Alexe Rainea zabývá lovem lidí a kyborgů, aby při jedné akci přišel o větší část své lidskosti a za to se mu dostalo nové kapotáže a spolu s ní sebeuvědomění kyborga. Svalnatý update bladerunnerovského Deckarda je následně unesen a svým někdejším nadřízeným i bombou implantovanou do svého srdce donucen k poslední akci, která se jej osobně týká. Pak už jen teče krev a jiskří kabely až do jednoho z mnoha konců. Pod labužnicky nesmyslným scénářem plným originálně toporné akce je kuriózně podepsána žena, pravděpodobně navíc autorka jediného (tohoto) díla, pokud tedy nejde o Pyunův potměšilý pseudonym. Filmový eintopf uvařený ze zbytků Gun Fu à la John Woo, pár šroubků ze všech možných replikantů a kyborgů od RoboCopa po Terminátora a originálního know-how samotného režiséra podává jasný důkaz, že v žánrech future-noiru či kyberpunku je pro filozofický podtext a uvažování nad lidstvím a nelidstvím místo pouze v jejich opravdových špičkách. Aleš Říman Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017