Nemilosrdná spravedlnost

Tato první dekáda filmografie Stevena Seagala je z mého pohledu určitě nejlepší. Klasické akčňáky tehdejší doby, které byly pro filmové fanoušky u nás potravou 90.let (hlavně první poloviny). Tenhle kousek je jeden z těch, které mohou obstát i dnes. Je to řízná a místy dost brutální akce (viz realisticky pod kolenem ustřelená noha brokovnicí), která má sice scėnář stvořený na hollywoodské montážní lince ale má překvapivě kvalitní obsazení kde vedle skvělého Williama Forsytha zaujmou i další kvalitní herci jako Jerry Orbach, Gina Gershon. Jay Acovone a další. A navíc to má skvělou muziku. Už pro ni jsem ochoten přimhouřit oko nad některými zjevnými nedorazy. Navíc se v té brutalitě a haldě mrtvol najdou i střípky humoru jako je štěňátko močící na ležícího a do rozkroku nakopnutého piráta silnic. Určitě nejde o žádný filmový skvost ale ve svém žánru určitě lepší průměr. Ostatně sám Seagal po roce 2000 hojně dokazoval, že se dají v tomto žánru točit i daleko horší filmy.

Ačkoli tehdy ještě jakžtakž bojoval a vypadal (nebyl tak odporně tlustej jako teď), mnohé jeho tehdejší filmy mi splývají, jeden jako druhej...

Nojo "Stývn Segal" ještě mladej, rychlej a plnej sil! Jednoduchá zápletka, žádné extra propracované charaktery, ale slušná a krvavá akce. Film šlape a nenudí - 70%.

V pořadí čtvrtá ´segalovka´ a zároveň poslední v pojetí, jak si Stevena Seagala pamatujeme. Snímek drsný, nekompromisní, zásadový a hlavně bojovný. Detektiv Gino Felino vs. Richie Madato. Tak fanatického a slizkého padoucha aby divák pohledal. William Forsythe ho zahrál tak přesvědčivě, že nebylo možné Stevenovi v jeho roli nefandit. Snímek svými brutálními scénami vyznívá až znechuceným dojmem, ale v podstatě je to cílené, neboť lze lépe pochopit až téměř chorobnou touhu zúčtovat s psychopatickým zabijákem jednou provždy. Proč tak řádí a zabíjí doslova na potkání sice zůstává záhadou, ale jakoby to bylo jedno. Prostě tak činí a je potřeba ho za každou cenu zastavit. Snímek má patřičný švih a hloubku v rámci akce a ucelené atmosféry. Žádné zbytečné dějové odbočky, žádná úleva od napětí. Příběh se rozjede jako vlak a zastaví se až ve finále. Steven Seagal se svým bojovým stylem aikido přesně tak, jak jsme ho měli na přelomu 80. a 90. letech rádi. Snímek se plným právem řadí do škatulky mezi starou poctivou akční práci, ze které se stala akční klasika. Po tomto filmu již Steven přešel na jinou kolej a jak to nakonec dopadlo víme.