Ve jménu otce

Na nemocničním lůžku bývá člověk vnímavější, citlivější, tolerantnější. V těch nekonečných chvílích, které tráví sám se svou bolestí, ve chvílích, kdy se mnohdy rozhoduje o životě a smrti, si téměř každý dokáže uvědomit, co je v životě důležité a jak malicherné mnohé ty zdánlivě světoborné starosti a problémy, které naplňovaly jeho dřívější dny, vlastně jsou. Věk, vzdělání nebo společenské postavení přitom vůbec nemusí hrát roli. Svoji osobní bilanci si v takových okamžicích dokáže udělat jak všemi vážený pan profesor La Torre, Pierův otec, který leží v nemocnici s těžkým infarktem, tak mladá „kriminálnice“ Nadja, spolupachatelka loupežného přepadení, před jejímž pokojem stojí dnem i nocí policejní stráž…