U nás si tykáme, miláčku

Na toto "cosi" jsem přepnul po skončení francouzské komediální klasiky "Zvíře" s Belmondem. Kontrast byl zdrcující, šokující, nemilosrdný. Z poctivé filmové veseloherní klasiky střemhlavý pád rovnou na tvrdou půdu čehosi velmi odporného, čemu se snad jednou bude muset říkat "barbarství a úpadek umění 21. století". Opět "plující" záběry z ruční digitální kamery (aspoň kdyby si koupili stojan, nestojí to moc peněz) a jakýsi nezáživný, nehumorný, psychologicko-perverzní dialog o ničem v nějakém stísněném umaštěném kutlochu. Stačil mi jeden necelý záběr, a už jsem měl mínění o tomto mizerném domácím videu hotovo. Chtěl bych vzkázat touto cestou své pohrdání tvůrcům takovýchto nejmodernějších zpackanin: "Běžte se bodnout s takovými reportážemi! A až se půjdete bodnout, proboha to nenatáčejte!"