Nesahejte na prachy

Ve srovnání s jinými filmy tohle není případ, že by to „táhnul“ jenom Jean Gabin. Protože například Dora Doll tu byla nejen velmi krásná, ale i dobrá (a zastiňující často zmiňovanou Jeanne Moreau). Gabin tady razí (s ohledem na další filmy nijak originální) teorii, že když jde o kšeft, nevykecat to ženskejm, přitom sám si hrábne, kde může (včetně bývalé americké Miss Marylin Buferd). Jako celek se to nicméně krapánek táhne, víc se mluví, než koná, výsledku to ovšem nijak neubližuje. Výborná hudba Jeana Wienera mi pořád připomíná začátek ústředního motivu z Kmotra. Nebo to mám popletený?

Dnešní kriminální filmy jsou více zajímavé, než třeba Gabinovy zlaté cihly, film je ulondanej, Gabina teprve čekaly ty lepší filmy, jako Bídníci nebo filmy s Delonem. Kdyby nakonec nebyla 5 minutová střílečka, vše se mohlo odehrát v jedné místnosti a divák se střelbou probudí. Ve filmu hraje i Lino Ventura a Jeanne Moreau ale roličky jsou drobné a nejsou jejich významné. Tím nechci odradit, že se na film nedá dívat, ale nelze od filmu mnoho čekat...

Znám lepší franczouzské kriminálky, než je tato. V této byl u Jean Gabin skutečnou hvězdou, která byla štábem uznávaná. Měl už vlastní šatnu, vlastní maskérku, vlastní garderobiérku a během přestávek si jej nikdo netroufl rušit. Jenom jedna osoba to udělala. Píšu o ní v následujících řádkách. Film je zajímavý tím, že zde poprvé hraje bývalý zápasník (v Catchi), Lino Ventura. Pro postavu Angela byl ideální. Prý si řekl o neuvěřitelný honorář, a to s cílem, aby jej filmaři neotravovali. Chtěl je odradit. Nikdy netoužil být hercem. Ten honorář čítal milion franků. To byla výplata, na kterou měly nárok jen ty největší hvězdy. A producent kývl. Tak do francouzského filmu vstupuje nová velká osobnost.

Jean Gabin ve své typické roli gangstera a filmový debut Lino Ventury v roli stejné. Příběh známý a v tomto žánru nemálo používaný, takže v zájmu všeho dění nechybí ani pořádná femme fatale s tváří Jeanne Moreau, která patřičně rozdá karty. Byla provedena loupež 50 milionů franků ve zlatých prutech, vlivem čehož mají dva přátelé v úmyslu stylově odejít do důchodu. Problémy nastanou, když je jeden z nich unesen a je požadováno výkupné právě z onoho lupu. Ano, známá dějová šablona je skutečně daná. Únos, výkupné, řešení problému, přestřelka. Ale ono to kupodivu není všechno. Je také hodně zohledněna charakteristika daných jednotlivců v zájmu k lepšímu pochopení jejich reakcí a vůbec činů. Jedná se o povedenou klasiku svého žánru. Sice ne úplně, ale černobílý obraz byl vytvořen po vzoru noir, takže prostředí nočních klubů či lesk ulic po dešti náležitě vyniknou. Za pozornost stojí také Bluesový soundtrack Julesa Wienera, který si danou atmosféru doslova podmiňuje. Na snímku si tvůrci zkrátka po všech směrech dali záležet a je to v mnoha ohledech zná. Snímek samozřejmě, jako každý jiný, stárne, ale v rámci klasik stále má své pevné místo.