Hedvábí a slzy

Dva z pohádkových příběhů soudce Ooky vycházejí z japonských legend, byly natočeny v brněnském studiu České televize. K soudci přichází Jagoro, prodavač z obchodu s látkami. Majitel obchodu mu přikázal dopravit šest balíků látky do sousední vesnice. Jagoro byl nákladem unaven a usnul na cestě pod sochou bůžka Džizoa. Látky zmizely a soudce si jako svědka nechá dopravit sošku Džizoa do soudní síně. Shromáždí se dav zvědavých lidí, který hlučí a není k utišení. Soudce Ooka potrestá všechny pokutou 3 zlatých. Poté sleví, když každý z diváků přinese útržek látky. Mezi útržky se objeví i proužek ukradené látky. Zloděj je dopaden. Chamtivost ho přivedla k loupeži a zvědavost přímo před soud. Slyšení se dožaduje uhlíř Jotaro a s ním přichází pan Tokubei, obchodník s porcelánem. Jotaro žaluje na obchodníka, že svého otce odvezl na kárce do lesa a tam ho zanechal. Jotaro se starce ujal. Tokubei tvrdí, že otec již nepracuje, ujídá rodině rýži, proto ho zanechal na klidném místě, kde měl svůj život ukončit. Není zákon, který by to zakazoval. Ooka jednání odloží a přikáže přivést syna obchodníka. Soudce vynese rozsudek: Tokubei má právo zanechat otce v lese, ale dopraví ho tam na ebenových nosítkách, která budou vykládaná stříbrem a s hedvábnými polštáři. Obchodník protestuje, že je to příliš drahé. Ooka mu odpoví, že nosítka se rodině vyplatí, protože zanedlouho ho jeho syn bude na nich odnášet na klidné místo do lesa. Přítomný syn nadšeně souhlasí. Tokubei dojde poznání a slíbí otci posloužit do poslední chvíle života.