Velká nádhera

Italský režisér Paolo Sorrentino bývá často přezdíván Fellinim současné doby. Jeho film Velká nádhera může připomínat Felliniho Krásný život. Je plný života, hudby, tance, nezřízeného způsobu života, bohaté smetánky a Říma. Nechybí však ani trocha toho erotična, ale i smrti. Je hlavně plný města nad Tiberou. Snímek se stal úspěšným hned na několika filmových festivalech a přehlídkách. Snad i kandiduje na amerického Oscara, ale tuto cenu osobně ve filmovém průmyslu považuji za druhořadou. Do příběhu vstoupí spousta lidí a tak se film může zdát nepřehledným. Je vhodný pro ty, kteří mají rádi filmařské umění, snesou a vydrží hodně a dokáží se soustředit.

Film postupně vtahuje do sebe a divák čím dál více chápe pomíjivost toho vymyšleného světa kolem nás.

Neskutečná energie, skvostná kamera - velká nádhera! U nové generace "La dolce vita" jsou orgie out, stárne s větší grácií a trvalý úpadek rozhání vírem skupinového tance na mondénních večírcích - a Koloseum dál tiše zírá... Hlava mi jde kolem, oči přecházejí, v uších hučí - světský klokot i duchovní očista, ryzá současnost i šepot věků, velkoměstský šum svistu i spořádanost přírody, euforie a náhlé ztišení - ten film s vámi bezostyšně manipuluje, stejně, jako život se svým uživatelem Jepem, i jemu na velkou nádheru padá stín nicoty a smrti, a ani návrat k čistotě vzpomínek nezastaví setrvačnost bytí, které už nemá sílu měnit... Zmatenost mého komentáře je odrazem frenetičnosti snímku, je čistě pocitový, nejde popsat, dá se jen vnímat - přesně, jak pravila performerka v interview: "Jsem umělec, nevysvětlím ti ani hovno"

Velká nádhera je největším konkurentem mého favorita,dánského snímku Hon na letošních Oscarech za cizojazyční film. Hned první myšlenka,která mě napadla při sledování tohoto snímku byla,že se asi dívám na umělce,který dělal klipy pro popstar pro masy a že toho už má pravděpodobně dost a chce vytvořit něco výrazně umělečtějšího.Jednou větou:obrazově je snímek fantastický Jenomže film v dnešní době nejsou jen pěkné pohybující se obrázky.Děj je vcelku prostý.Velká nádhera pojednává o starých umělcích (hlavně o spisovateli Jepovi),kteří revidují svůj celý umělecký a soukromý život v kontrastu s nádherou současného Říma.Takže pár sarkastických životních poznámek mě zaujalo,nebo i pobavilo.Jenomže přehlcen obrazovou krásou je zbytek filmu výrazně chudší na další atributy žánru jako jsou emoce a hlavně působivé dialogy.Mrsknout hlavou o kandelábr je působivé,ale jen pár sekund.