Nevěsta k zulíbání

Tady slovenský režisér Julius Matula natočil česko-slovenskou lyrickou love story v hávu reálného socialismu a výsledek je poněkud tristní. Herecky to určitě docela ujde ale ta atmosféra a celá konstrukce příběhu jsou mírně řečeno nepřesvědčivé. Není to ani průměrná podívaná a kdo ji viděl určitě nezatouží si to někdy zopakovat.

Dva pražští geometři Květa a Karol spolu pracují několik let a vzájemně se respektují. Každý je jiný, ale protiklady se přitahují. Květa odveze kolegu na svatbu jeho sestry na Slovensko, kde jí považují za jeho snoubenku. Je to krásný česko-slovenský film.

Asi mi naprosto uniklo, proč Karel poslal pryč kočku, jako byla Jana, a chtěl tam mít takovou křivonosou opici (Květa). Ale jinak je to dobrý film, hlavně když se odehrává na Slovensku. Ale i jinak se na to dívat dá, máte li dostatek času.

Nic není, jak vypadá. Ale mohlo by. A bude. Láska si vždy nějakou cestu ke svému cíli najde. A nejinak je to v tomto příběhu vyprávějící příběh o vznikajícím vztahu dvou povahově dvou naprosto odlišných postav. Tvůrčí majstrštyk je i v odlišnosti národností. Ona Češka, on Slovák, oba však pracovní kolegové coby geometři v Praze. Charakteristika postav a dějový vývoj jakoby byl skutečně ze života. Ona po stále svobodná a ve všem zodpovědná, on je sice svobodný také, ale děvčata se u něj doma střídají tak často, že je i starý soused pro zábavu, začal počítat. Ano, správně. Tihle dva, že by se měli dát dohromady? Když ony ty cesty Páně jsou nevychytatelné, že? Máme tu krásně ukázaný typický pražský život v konfrontaci se slovenským vesnickým. Ohromný rozdíl. Romantické drama v poklidné atmosféře, avšak plného života. Je to příběh o lidech po třicítce v plně odpočinkovém snímku, snad i k zamyšlení.