Neobyčejné životy Juraj Jakubisko

Juraj Jakubisko 30. dubna slaví 75 let a skutečně má velmi neobyčejný život. Zažil už mnohé turbulentní změny ve společnosti: druhou světovou válku, socialismus, kapitalismus, vznik a zánik České filmové tvorby, ignoranci ze strany politických pohlavárů a funkcionářů KSČ, nenávist některých médií i závist řady kolegů, Nakonec také transplantaci srdce ve věku 74 let, která je vlastně první transplantací srdce v tak pokročilém věku v Čechách. Filmový režisér, scenárista i kameraman se narodil v Kojšově v tehdejším Československu. Jeho filmy mají osobitou poetiku, bizarnost i hravost. Debutoval dlouhometrážním hraným filmem Kristove roky (1967). Filmy Zbehovia a pútnici (1968), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) a tragikomedie Dovidenia v pekle priatelia (1970, dokončena 1990) byly v 70. letech normalizačním cenzurou zakázané a Jakubisko se mohl věnovat jen dokumentární tvorbě. Až v roce 1979 natočil hraný film Postav dom, zasaď strom a v roce 1980 třídílný televizní film Nevera po slovensky. Vrcholem jeho tvorby 80. let je historická sága Tisícročná včela (1983), která získala řadu ocenění podobně jako filmová pohádka Perinbaba (1985). Ve filmech Sedím na konári a je mi dobre (1989) a Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992) se tématem milostného trojúhelníku vrátil ke své tvorbě 60. let. Od roku 1993 žije v Praze, kde natočil filmy Nejasná zpráva o konci světa (1997), Post coitum (2004) a Bathory (2008). Je členem Evropské filmové akademie, od roku 2001 docentem na FAMU. Česká televize 2013