Se světem filmu se italský režisér Luchino Visconti rozloučil v roce 1976 snímkem Nevinný, stejnojmennou adaptací románu kontroverzního spisovatele Gabriela D'Annunzia. I v tomto filmu se Visconti, tak jako mnohokrát předtím, vrátil do prostředí aristokratických kruhů, které sám jako šlechtic dobře znal a dokázal je popsat do nejmenších detailů.
Hlavním hrdinou filmu je sebestředný šlechtic Tullio Hermil, který se svou krásnou ženou Giuliannou žije pouze formálně a zcela veřejně se stýká s milenkami. Jeho nejnovější favoritkou je emancipovaná kněžna Teresa Raffová. Svou manželku Tullio okázale ignoruje, a to až do okamžiku, kdy se dozví, že jeho choť má poměr se slavným spisovatelem Filippem D'Arboriem. Začne žárlit a pokusí se obnovit manželské soužití. Iluzi opětovně rekonstruované rodinné idyly naruší fakt, že je Giulianna s básníkem těhotná. Protože se Tulliovi nepodaří svou věřící ženu přemluvit k potratu, odhodlá se ke strašnému činu v domnění, že tím zachrání vlastní manželství, opak je však pravdou.
Především v postavě Tullia poukazuje Visconti na povrchnost a prázdnotu aristokracie. Přitom Tullio je na první pohled dokonalý muž na vrcholu sil, je vzdělaným šlechticem s vytříbeným vkusem. Uvnitř je to však prázdný a povrchní sobec, pokrytecký ateista, který si všechny své kroky dokáže sám před sebou obhájit. Nedostatek sebereflexe ho dokonce vede k tomu, aby své postoje a činy považoval za jediné správné a morálně nezávadné.
Natáčení filmu Luchino Visconti dokončil už jako těžce nemocný muž, kdy byl trvale upoután na invalidní vozík. Přesto to na konečném výsledku není znát. Viscontimu se opět podařilo vytvořit v pomalém rytmu plynoucí, plastický obraz světa aristokracie se vší její krásou, honosností, ale i prázdnotou a povýšeností. Premiéry filmu se jeho režisér už nedožil, zemřel 17. března roku 1976 ve věku nedožitých 70 let.
Jan Šulc
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016
