Jen 17

François Ozon (nar. 1967) si název svého posledního snímku zvolil podle zaniklého časopisu pro dívky Jeune & jolie (Mladá a krásná). Český distributor ovšem rozhodl o názvu Jen 17. Známý filmař svým zvláštním jinotajným způsobem vypráví příběh půvabné sedmnáctileté Isabelle z dobře situované rodiny, která po první prázdninové sexuální zkušenosti začne vést dvojí život: jako studentka elitního gymnázia se pilně učí, jako elegantní Léa má svůj profil na internetu a po odpoledních poskytuje starším mužům sex v luxusním hotelu. Matka i otčím introvertní a bezproblémové dívce ponechávají volnost. O to více jsou zaskočeni, když vyjde najevo pravda. Téma prostituce poskytlo Ozonovi podle jeho slov způsob, jak upozornit na otázku identity a sexuality ovlivněné dospíváním. Sexualita v tomto období není podle něho propojena s emocemi a on chtěl dospívání vylíčit hlavně po stránce hormonální. Vznikl tak vizuálně vytříbený a přes choulostivé téma civilní film, v němž Ozon opět prokázal neotřelý přístup k nijak původnímu tématu. Děj je rozdělený do čtyř kapitol podle ročních období a každá je uvedena písní Françoise Hardyové: L’amour d’un garçon (Chlapecká láska), A quoi ça sert? (Komu to poslouží?) Première rencontre (První schůzka) a Je suis moi (Já jsem já). –kat-, Filmový přehled 2013/Z