Zuzana Michnová - Jsem slavná tak akorát

Těžko mohu dát horší hodnocení, jestliže se jedná o srdeční záležitost a nikdo to vyloženě nezkazí. Nepříliš uctivý, ale zřejmě o to víc pravdivý portrét úžasné zpěvačky a skladatelky písní, které mi už od 80. let brnkají na nejjemnější struny duše. Díky.

Jedním slovem: Nádhera. Je to jenom skromná pocta velké dámě naší hudební scény a je mi ctí, že Zuzana Michnová obohatila můj život svými písněmi.Děkuji paní Jitce Němcové za skvělý filmový dokument.

Na rozverný styl, “stylizovaných” dokumentů, režisérky Němcové, jsem si musel zvykat. Její poslední dokument o Mišíkovi jsem viděl dřív, než tento. Ale jak jsem byl u "Nechte zpívat Mišíka" zpočátku rozpačitý, tak u dokumentu o Zuzaně Michnové, jsem byl nadšen hned od začátku. Místy má tento dokument kvality velmi nápaditého hraného filmu. U záběru Zuzaniny jízdy na kole, ba až akčního thrilleru. Jde vlastně o tradičně pojatý dokument, kterému dominují “mluvící hlavy” a ukázky z různých koncertů, zároveň však obsahuje tolik “zpestřujících prvků”, že je to místy úžasně zábavná hraná groteska. Ve které ovšem nijak nezaniká, že Zuzana Michnová je geniální hudebnice a zpěvačka, (o níž já si myslím, že by měla být mnohem slavnější), která je také ovšem zároveň “ženská jak má být”. Naprosto mě v dokumentu zbouraly dva momenty, jedním je její dialog s Bolkem Polívkou, (z jakési televizní estrády): Bolek: “Zuzano existuje bod G. ?” Zuzana: “A víš, že já tomu věřím…” A pak ve scéně, kdy s psychiatrem Cyrilem Höschlem probírá svou koumpounofobii, jsem objevil hlavní filozofické motto MÉHO života, (no pravda, s malinkým freudovským přeslechem) “Člověk může být línej – důležitý je, aby u toho byl šťastnej!”. Na jeden dokument je to docela dost a zdaleka to nemusí být všechno. Možná, že vy v něm najdete jiná místa, která vás osudově zasáhnou. Třeba ta scéna s levitující Ivou Janžurovou na střeše, taky není marná. Aneb: na čem smažíte vy?