Klauni

Podle názvu a obsazení jsem čekal nějakou legraci. Bohužel, dostalo se mi rádoby psychologické polostudie se zdlouhavými dialogy a ničím jiným. Asi po hodině jsem se podíval, kdy už bude proboha konec a málem mne jeblo. To co se mi zdálo hodinou, byla polovina. Některé scény jsou o lidství, o lásce, o štěstí i smutku. Jenže to všechno je poskládáno tak debilním způsobem, že se na to velmi špatně dívá. Nemá to prostě břink. Snad až po hodině a čtvrt. Jenže to je sakra pozdě. Takže váhám mezi nulou, anebo alespoň něčím malým…

Film je hořkou komedií o třech postarších umělcích, kteří se po mnoha letech opět mohou setkat a dát dohromady nějaké to představení. Jsou to mimové. Před třiceti lety od současnosti měly na československých prknech úspěchy, ale trio se v polovině osmdesátých let rozpadlo. Jeden z členů navíc opustil rodinu, opustil přátele a emigroval do Francie. A právě jím začíná celý příběh. Jeho návratem do vlasti, kdy s sebou veze svoji současnou partnerku a celou uměleckou skupinu a hodlá v Praze uskutečnit nějaká představení. Tuto postavu Oskara vytvořil francouzský herec Didier Flamand. Ten asi z tria udělal největší kariéru. Dalším, koho poznáváme je Max (Oldřich Kaiser). Bylo mu už šedesát a má mladou ženu Markétu. V příběhu pětatřicetiletou matku dvou dětí. Ty děti mají spolu. Tedy v pozdějším věku si vytvořil rodinu a také se snaží prosazovat v umělecké branži. Třetím do tria je Viktor (Jiří Lábus). Ten občas učí umění mimů a klaunů, bydlí v rozpadajícím se postarším domě a je skoro čtyřicet let ženatý se Sylvií. Kdysi byla velice nadějnou umělkyni a krásnou dívkou, o kterou se kdekdo ucházel. Dnes je ženou těžce postiženou Alzheimerem. Viktor se o ní trpělivě a s láskou stará. Ale jinak prožívá těžký mindrák. Nesnáší své bývalé kolegy a mluví o nich nepěkně a hází na ně jen a jen špínu. Aby to nebylo málo. Tak pozitivnímu ladění filmu moc nepřispěje Maxova nemoc v podobě rakoviny konečníku. Zde asi hodně Boris Hybner (autor scénáře) čerpal ze svých vlastních osobních zkušeností. Max postupuje chemoterapie, ozařování a stejně musí postoupit těžkou operaci, kdy je mu udělán vývod. Pozitivní to nemá ani Oskar. Vrací se ke své české rodině, resp. Se s ní setkává. Snaží se najít cestu k dceři Natálii. Dnes už je jí přes třicet let. Natálie jej však nenávidí a nemůže mu odpustit, že ji v pěti letech opustil. Takže – sečteno a potrženo, je to Psycho. Moc pozitivně film nepůsobí, ale přesto je komedií a přináší více úsměvných situací. Je tu silný smysl pro detail a mnohé situace se divákovi mohou zdát povědomé. A to jen proto, že je zná z vlastního domova. V určitých aspektech film může připomínat letos uvedený film Revival. Určitá skupina lidí se opět dává dohromady a jeden člen skupiny je vážně nemocen. Pro mužské oko můžou být zajímavé některé scény s Evou Jeníčkovou. Nic naplat. Píši to s maximální poklonou i úctou, je to ženská stále k světu. Co bych snímku vytkl? Tak v prvé řadě, čeho jsem si povšiml, byla hrůza v titulkách. Dialogy ve francouzštině jsou doprovázeny českými titulky. Nevím, jestli proběhla nějaká korektura, ale ty hrubky a další chyby proti češtině jsou příšerné. A není to úmysl. Prostě ten, kdo dělal titulky, neumí gramatiku. Např. věta : „…před třiceti letu tu byly komunistický kasárny“. Tuším, že jsou to „ta kasárna“. Anebo jsem blbě viděl. Jedná se trochu o autobiografické vyprávění a osobní pocity. Utvrdil jsem se v tom, že skutečně umělci žili a žijí v úplně jiném světě, než ostatní lidé. Klauni jsou filmem smutným i veselým. Pokud máte deprese, nechoďte na něj. Nelze označit ani za divácký film. Plus bych mohl dát za to, že se našel někdo, kdo dal opět dohromady Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera a nabídl jim společné účinkování ve filmu.

Tušil jsem, že Klauni nebudou žádná legrace. Nejsou, ale film se mi líbil. Čistě napsané charaktery postav. Kaiser s Lábusem výborní. Vztah emigranta a jeho dávných přátel je vykreslen pravdivě. Smutný Lábus, který tráví život s bláznivou ženou mě nejdřív vyděsil jak sešle vypadá, měl jsem obavu, že je v civilním životě nemocný (tlustá tvář je typická pro léčbu kortikoidy). A tak sem měl nakonec radost, že je to jen výborná maska. :-) A Kaiser v roli stárnoucího nemocného komedianta s mladou ženou, kterou výborně hraje stará známá Eva "Vendulka" Jeníčková.

Velmidobrý film a velmi dobrý výkon Lábuse i Kaisra. Osobně si myslím, že Kaisr byl lepší, než Lábus. Byl opravdu skvělý.