Blízko od sebe

Výborná scéna rodinné večeře, kde despotická Streepová prohlásí, že celý majetek po zemřelém muži patří jí, bez ohledu na dcery. Zamrazí, když prohlásí, že nábytek a příbory jim prodá se slevou. Později divák pozná matčiny důvody stejně jako další vztahy v rodině, které jsou poměrně složité. Jak píše níže "Frolíček", v každé rodině je něco. U nás se takové sešlosti moc nekonají, k tomu musí být člověk, který rodinu tmelí a stará se o vztahy. V Americe je to více zvykem, zvláště při jejich velkolepých svatbách, rodinných výročích a nakonec i pohřbech. Obvykle nemusím podobné filmy založené na dialozích, konfrontaci osob, bez napětí a akce. V tomto případě divák nemůže opominout herecké výkony většiny představitelů, kde vyniká především Meryl Streep a Chris Cooper.

V každé rodině je něco, někdy toho bývá povícero. Ale v této rodině je alkoholismus otce rodiny, ten nejmenší problémek. Závislosti jedna za druhou, sypání soli do ran, aby se nakonec zjistilo, že všichni jsou v podstatě stejní a to jak rodiče, tak děti. Specialistkou na sypání soli je Meryl, která pálí jednu cigaretu za druhou a chová se a vypadá jak její věrná kamarádka Ďábel nosí Pradu po třiceti letech. Všichni jsou úchylní a všichni jsou normální, hledají sami sebe a svou rodinu, jen někomu to trvá čtrnáct a někomu přes šedesát let. A přestože tvůrci tlačili, jak mohli, na slzy, nějak mě osudy této rodiny nezasáhly, protože každý strůjcem svého štěstí, tak nevím, proč bych s nimi měla mít soucit.

Nějak mně nezapaluje, z jakých důvodů šlo toto otřepané zrcadlení každé druhé rodiny na velké plátno, když si v klidu sednu a zavzpomínám na perly vylovené z nedávné historie našeho rodu - nechci se chlubit, ale máme všechno, co oni a ještě pár pikantností navíc, a zajímá to někoho? Nezajímá. A to mám ještě v rukávu opodstatněný důvod věřit v bohaté uplatnění žánru komedie, který se zde zřejmě ztratil v překladu... Pravda, Meryl Streep nám chybí, ale otázka zní, jestli je až takovou výhrou, osobně si myslím, že její velebení dosáhlo až nesoudného stupně obdivu, navzdory všem průměrnostem, do kterých se v posledních letech navezla a stala se de facto zvláštním způsobem kauce. Jestli musím mermomocí někoho pochválit, pak to bude Julia Roberts, která strhla veškerou mou pozornost díky nezvyklé přirozenosti projevu - možná právě pro hru ve stínu ikony rezignovala na šanci se projevit a tak došlo ke vzácné možnosti vidět jen ryzí talent bez póz a naučených manýr.

Jo, tyhle hořko - komediální - rodinná dramata já rád, moc rád. S velikou oblibou, navštěvuji rodinky, kde se odhalují rodinná tajemství a nikdy nevyřčené pravdy. I když jsou to návštěvy jen na filmovém plátně, kde ani jeden člen není normální, a tak rád se přesvědčuji a ujišťuji, že existují stejně praštěné ( možná i horší) famílie jako je ta moje... Já se bavil výborně, sice příběh žádné terno, ale je to velmi vtipně a citlivě natočené a hlavně skvěle zahrané. Hodně dlouho jsem neviděl, tolik hollywoodských hereckých es, v jednom filmu. Všichni hráli jako o život, ale absolutní královnou je tu opět výborná Meryl Streep, ta ženská zahraje naprosto vše, její cynická Violet, mě pobavila ze všech nejvíc. Skvěle jí tu sekundovala další hollywoodská královna Julia Roberts, ta se mi po delší době, také konečně někde líbila, pač co si budeme povídat, v poslední době hrála v samých šitech (Mirror, Mirror). Kdo rád podobně laděné snímky, tak mu "Blízko od sebe" doporučuji, skvělá oddechová konverzačka. Já dávám 80% :-D