Radost

Žena ve středních letech vchází na novorozenecké oddělení nemocnice a po chvilce z něj odchází s nemluvnětem v náručí. Sledujeme, jak se Hara o tříměsíční miminko láskyplně a mateřsky stará, zpívá mu písně, a dokonce se s ním rozjede na výlet, aby mu ukázala moře. Příběh, který je vyprávěn s minimem dialogů a převážně obrazově, divákovi zprostředkuje vhled do Hařina vnitřního života a motivů, které ji mohly vést k jednoznačně společensky odsuzovanému činu. Již úvodní scéna snímku udává zneklidňující tón. Režisér výborně pracuje s divákovým očekáváním a Haru sleduje chápavým nesoudícím okem. Nedořečenost motivací hlavní hrdinky vytváří ve filmu napětí, které je umocněno černobílou stylizací a strohostí interiérů. K obrovské sugestivitě upřímné autorské výpovědi přispívá herecký výkon představitelky Hary Amalie Moutoussiové. Režisér k filmu dodává: „Snímek je pokusem sdílet pocity svébytné osobnosti, složité, a přesto čisté duše.“ MFF Karlovy Vary 2013