Mamay Umeng

Stařičký muž se sice účastní narozeninové oslavy, veškeré dění ale apatického muže míjí. Podobně unavené jsou i jeho siesty u tranzistorového rádia. Mamay Umeng pozoruje svět okolo sebe, ale není tak úplně jasné, co a jak vnímá. Mamay Umeng už jen čeká na smrt a je těžké odhadnout, zda je v jeho chování více vyrovnanosti dané moudrostí, anebo prosté rezignace. Snímek fascinuje svou soustředěností na perspektivu titulního hrdiny a vlastně i jeho tělesnou schránku, kterou ukazuje s uctivostí, ale bez zbytečné idealizace. To je charakteristika, kterou lze vztáhnout na celkový pohled, jaký snímek nabízí ve vztahu ke stáří. Film následuje tempo svého protagonisty a odráží i způsob, jakým on vnímá své okolí. Magie zde ale vychází také z prostředí pralesa a poklid filmu z chování muže, kterého už nic nedokáže překvapit. Celková nálada filmu pak umožní naladit se na úplně jiné vnímání času. MFF Karlovy Vary 2013