Otcův dům

Žena přináší muži spícímu v autě kávu. Klid celé situace však doprovází povzdechy nejistoty. Proč muž nocoval uprostřed pole? Jaký je vztah obou lidí? Jaký je cíl mužovy cesty, když je zjevné, že tak trochu tápe, i když se zdá, že se nepohybuje v jemu neznámé krajině? A jaké to je, cítit se jako vetřelec v prostředí, jehož jsme přitom znalí? Ač zpracovává silné téma účtování s minulostí, pracuje film spíše s náznaky a poklidnou náladou, ze které postupně vystupují obrysy konkrétnějších informací. Sugestivní a osobitý snímek s ojedinělou perspektivou nesleduje žádné skryté zájmy a podtexty – prostě „jen“ nechává plynout čas a rezignuje na zjevnou dramatičnost. Při její absenci je pak i dojem samoty jen tušený, přesto ale neobyčejně silný. Snímek, který vyvolává nepříjemně nutkavý pocit, že jsme sice doma, ale zároveň si připadáme nepatřičně, byl natáčen v reálném čase a za významného podílu herecké improvizace; nemenší roli v něm hraje i samotné prostředí obyčejného starého domu. MFF Karlovy Vary 2031