Maják

Maják je moje první seznámení s tvorbou Vojtěcha Jasného po emigraci. Vůbec bych zde jeho styl nepoznal. Oproti epickým Rodákům je tohle minimalismus ve všech ohledech. Výprava, scénář, hudba. Film Jasný natočil podle předlohy Ladislava Mňačka, který se v košatosti příběhu taky dost mírnil. Nic na tom však nemění fakt, že si Maják bohatě vystačí s psychologií hlavní postavy, vězně, který je na dva roky v izolaci na odlehlém ostrově, kde mu po nějakém čase samota začíná lézt na mozek. Zpočátku jsem si říkal, to je pohoda, každých 14 dní mu dovážejí zásoby jídla a pití, rádio tam má, mohl mít i dostatek knih a kdyby si psal deník, třeba by to ustát. Těžko říct, každopádně časem začíná mít různé haluze a nejlepší na tom příběhu je to, že si sám divám musí domyslet co je realita a co představa. Musím říct, že já sám to občas nepoznal. Moc rád bych si přečetl knižní předlohu, jenže ta je bohužel nedostupná.