Metro

Solidní nápad natočit katastrofické drama,říznuté romantikou.Natočeno je to profesionálně,zkáza v zatopeném metru je realistická,ale s postupujícím časem začne být lehounce zdlouhavá.I tak stojí za to film shlédnout.

Ruská kinematografie natočila své denní světlo. Narážka je samozřejmě na hollywoodský snímek „Denní světlo“ (1996). Centrem dění je tunel, jen ruští tvůrci použili tunel moskevského metra. Avšak co se týče dějové šablony o snaze určité skupinky lidiček se dostat na „denní světlo“, ani zmiňovaný americký snímek není originální. Vše je pojato dle několika katastrofických snímků ze sedmdesátých let producenta Irwina Allena. Jako například „Dobrodružství Poseidonu“ (1972) či „Skleněné peklo“ (1974). Každopádně ruský snímek do této filmové skupiny pasuje výborně, a co víc, vyznívá daleko lépe než nepovedený, opět od Allena, počin, „Když se čas naplnil“ (1980). Příčina katastrofy je tedy dána, avšak následující dění se už bohužel nese v předvídavosti. Ale co se týče dramatizace, vskutku nic proti ničemu. Jako obvykle po divácké stránce vznikají otázky, proč se neudělalo to či ono, ale to už u katastrofických snímků prostě v rámci dobrodružství a vznikajících zvratů bývá. Hollywoodské motivy tedy jsou. Třeba vykreslení řidiče soupravy metra, nebo matky po zjištění, že je v tunelu i její dcera. Ale jinak se tvůrci ruskou atmosféru snažili zachovat, což je v určitých ohledech i znát. Jedná se o první ruský katastrofický snímek takového formátu, a tak není divu, že je s těmi americkými porovnává, Nedopadl ale nejhůř. Jen kdyby se alespoň tvůrci pokusili o sou vlastní originalitu. P. S. Opravdu byla úvodní postelová scéna nutností?

Kdyby se někteří ruští, a nejenom ruští, filmaři nesnažili napodobovat béčkovou hollywoodskou produkci a točili tak, aby navázali na vlastní specifickou filmovou tradici, prospělo by to nejenom filmu. V současném globalizovaném světě se rozdíly mezi národními kinematografiemi stírají, což je věčná škoda, snad jen ten indický Bollywood, ještě úspěšně odolává. Film plný klišé a nesmyslů, jako ostatně v každém katastrofickém filmu, napjaté rodinné vztahy, záchrany v posledních vteřinách atd. Pořád dokola. Svoje komentáře ke katastrofickým filmům bych mohl klidně kopírovat a určitě by souhlasili s obsahem. Můj názor na tento druh filmu nezmění ani fakt, že se mnohdy jedná o kvalitní profesionální zpracování, co se hlavně efektů a „technikálií“ týče. Což je i tento případ, v porovnání s ostatními, značný nadprůměr. Čekal jsem ale od ruských tvůrců alespoň nějaký nový, neotřelý nápad, či aspoň trošku originálnější příběh. Sice čekal, ale nedočkal. Příznivci tohoto žánru ale zklamáni nebudou.

Solidní počin ruských filmařů, který je posouvá v kinemtografii k čelním místům. Na rozdíl od amerických chodících steroidů tu vystupují obyčejnější lidé a příběh tak má podstatně blíže k realitě a je také velmi reálně natočen. To dovoluje film více prožít než když se nám film odehrává v počítaočových omalovánkách s hlavními hrdiny ve stylu zmutovaného načančaného Kena a Barbie. Ruský film nám stále dokazuje, že umí.