Hoshi o ou kodomo

Anime je něco, co jde stále mimo mě. Přesto bych tomu ale rád jednoho dne zcela porozuměl. K pochopení života je třeba pochopit svět, a ten se nám nepodaří poznat do té doby, než se aspoň trochu vcítíme do jednotlivých národů. A Japonci je národ, jenž psal i naší moderní historii, proto si jistě zaslouží tento pozoruhodný ostrovní stát nějaké menší spříznění, a když už ne v životním stylu, tak tedy v kinematografii. Režiséra Makoto Shinkaie už jsem stačil poznat díky filmu "She and Her Cat", který byl tak poetický, že jsem si spíše připadal jako při čtení básně, než při sledování televize. A u tohoto snímku, Děti co hledají ztracené hlasy, jsem se cítil podobně. Měl jsem i možnost podiskutovat s pravými odborníky, který trochu Hoshi o ou kodomo zkritizovali, ale mě se to prostě líbilo. Ano, přirovnání k básni je zde dokonalé. I když jedním z odsuzovaných momentů byl přílet vrtulníku (Shinkaiovi fanoušci by očekávali spíše nějakého draka), od kterého to prý šlo z kopce, já si tento akčnější moment opravdu užil...