Klub poslední naděje

S byrokracií a farmaceutickou lobby se bojuje kolikrát hůře než s kdovíjakým smrtelným virem a nemusí jít zrovna o HIV. Vždyť, když něco může pomoci od bolesti, případně od nemoci, má být úplně jedno, jestli jde o peptid T nebo nějakou zelenou rostlinu. Tak je občas potřeba to připomenout a dodat poslední naději. Tak nenapadlo by mne, že zrovna Matthew je toho schopen, ale všechny ceny a superlativy, které za Klub obdržel, byly zasloužené. Ne, není to jen ten modeloidní blonďák s narostlými svaly. Jareda Leto jsem vůbec nepoznala, nejsem si jistá, jestli nemá chlapec nějaký problém nebo se do role položil tak naplno. Jennifer Gardner příjemně civilní, celý příběh zajímavý a netlačil na slzopudný konec, což bylo jen dobře. V druhém plánu se mi líbila přeměna zatvrzelého heteráka v člověka, který byl schopen přátelit se s "velmi odlišně zaměřenými" lidmi.

Film je hrozně dlouhý a moc se tam toho vlastně neděje, něco jako Vlk z Wall street. Po půl hodině jsem myslel že už to běží tak 90 minut a bude to končit, ze začátku to nevypadalo špatně ale zvrtlo se to jen v jednu velkou nudu. Nic to nemění na tom že McConaghey byl skvělý vyhublý vypadal příšerně a Oscar je zasloužený ale film mě jako celek neuhranul. Vlastně jsem ani nepochopil co s těma lékama, jako Chytrá Horákině je prodával neprodával nebo co.

Skvělý výkon Matta však film zdaleka nezachrání. Snímku chybí zápal, vůbec se do Rona nevžijete a celý děj je vám ukradený. Rozhodně jsem čekal víc.

Božínku, tak on je Matthew McConaughey přeci jen herec a ne věšák na bílé košile? Zřejmě hlad bystří smysly a něco pravdy bude i na tom, že když se člověk dobře nají, nic se mu nechce :-) Každopádně mu jeho nejodpudivější podoba dodala jakousi zvláštní auru, která by se dala považovat i za známku charismatu a k chvále rovnou přičtu i to, jak se popasoval se vzorem předlohy a přesvědčivě dokázal čas umírání nesobecky a zodpovědně rozparádit... dokonce i bez seznamu "co všechno musím stihnout, než umřu". Nicméně, "Dallas Buyers Club" má tu smůlu, že snímky jeho typu řadím do ranku veřejně prospěšných, poučných, varujících, zkrátka - inspired a true story - čímž se pod tímto úhlem pohledu šest hvězd stává hodnocením vysokým. Podíl nelze upřít ani skvělému Letovi a režijně průzračnému stylu Jean-Marca Valléeho.