Kinkongova smrt

Jiří Šotola čerpal tentokrát pro svou původní televizní hru KINKONGOVA SMRT lásku ze současnosti. Pohnutý osud mladého notorického alkoholika Kinkonga a jeho pád z lešení jsou pouze expozicí vlastního dramatu, které se odehraje v nitru členů zednické party a dalších zúčastněných. Každý z nich se musí vyrovnat se skutečností, že nese svůj díl viny na Kinkongově smrti. Musí projít obdobím halasného ujišťování okolí, ale hlavně sebe, že se ho to netýká, že každý si za všechno může sám, než se poddá svému svědomí a přiznáním dojde (či nedojde) uklidnění. Hlavní postavou díla je osamělý děda Jirsák, pomocník zedníků, jakési ztělesněné svědomí, i když ani on se nevyhne strastiplné cestě k pravdě. Vlastimil Brodský pracoval při ztvárnění této postavy velmi jemnými, civilními, ale o to účinnějšími prostředky a sjednotil, stmelil jí celou inscenaci. Vina nebo, chceme-li, podíl odpovědnosti na smrti symbolicky pojatého mladíka se jistě nevztahuje jen na osudný den, sahá daleko před něj. Je jí lhostejnost ([i]„ať se každej stará sám o sebe“[/i], [i]„mladej a už notorik – jeho věc“[/i]), zlomyslnost, hloupost, pohodlnost… Zejména v poodhalení těchto motivů vidím klad Šotolovy hry Kinkongova smrt. KUČEROVÁ, Eliška. [i]Na okraj obrazovky: Hra o svědomí.[/i] Rudé právo. 1987, roč. 67, č. 210 [8. září], s. 5. [upraveno]