Ida

Černobílé artové psychodrama dvou žen příbuzné krve, ale naprosto odlišných životních priorit a zkušeností, zaujme nadčasovým námětem a dokonalým provedením, ale někoho dost možná odradí svou pomalostí. Přiznám se, že ta trošku vadila i mě, takže z celkového hodnocení ubírám jednu hvězdičku. Film přesto vřele doporučuji ke shlédnutí.

Pátý film Pawela Pawlikowskiego, který byl natočen v klasickém formátu a černobílý nám představuje Polsko konce padesátých a šedesátých let z období tzv. ,,malé stabilizace" a otevírá témata, která v dnešních Čechách nejsou příliš známa (těch dětí, které byly zachráněny bylo okolo dvou stovek, motiv zavraždění rodičů Idy v období let 1942-1943 nebyl ojedinělým případem, každá země se s tímto obdobím vypořádává po svém). Je to dosti podstatné, ale režisérovi se podařilo v postavě Idy zachytit člověka, který hledá teprve svoji cestu a je konfrontován s nalézáním své pravé identity a jedinou příbuznou (Wandou), jež ji zbyla. Sblížení mezi dvěma ženami, jež každá přicházejí z jiného břehu, ukazuje, že cesta životem se někdy pěkně zamotává - Idino ,,nejsem připravena" poukazuje na nadčasový přesah, který spočívá v kladení otázek, nikoliv v definitivní odpovědi...Vertikála -resp. otázka víry, či hledání smyslu života je zde konfrontována s životem v podobě jazzového hudebníka, který vstupuje Idě do života. Zásadní rozkol mezi osudem Wandy, která musela prožít své válečné trauma, aby patřičně ztvrdla do podoby prokurátorky a osudem Idy nevidím...po pogromu v Kielcích by málokdo měl odvahu přihlásit se ke své příbuzné a neemigrovat mimo svou vlast....vnitřní trauma,které si Wanda sebou nese jí požírá až ji zcela pohltí....jeden z nejlepších záběrů filmu - vrah obou rodičů v jámě a ženy později hledající rodný hrob (resp.: v hrobě by měla sedět celá Evropa, že tu dobu připustila viz. konference v Evianu v květnu 1938). Neherečka Agata Trzebuchowska zahrála svoji roli úžastně, jako Agata Kuleszová nebo Dawid Ogrodnik (postava mladého jazzmana z doby, kdy byl polský jazz hodně mladý a teprve mířil k budoucím výšinám). A ještě ke konci samotného filmu...Ida kráčí po cestě, která vede ke klášteru, ale my neznáme definitivní odpověd, protože otázky si klade člověk at je za zdmi kláštera nebo mimo ně..... POlYEKRAN - kino AERO - srpen 2015

Přišla, viděla, okusila, popřemýšlela... a za kratičkého pobytu ve světě "živých" si utvořila názor... Poeticky drsná ochutnávka života.

Komorní snímek Pawla Pawlikowskiho nás svou chladnou narací konfrontuje s asi nejintenzivnější fází života hlavní hrdinky. Onen kontrast akce a chladu vyprávění, spolu se strhujícími hereckými výkony, se zarývá pod nehty a myslím, že tam nějaký ten čas vydrží.