Piknik

ani hvězdně obsazený film piknik nedává záruku na kvalitu, i když možná prvotní idee k zajímavému námětu jistě byly. Piknik však nakonec oplýval jen poloprázdnými gesty, nedostavěným vývojem, nedostatečnou dynamikou, kolísavým rytmem s místy zachycenou atmosférou i díky vhodně použitým sekvencím z jiných děl samotného režiséra bočana. piknik má světlá místa jen v případě scény záchrany jednoho z vnoučat a v hereckém výkonu l. munzara potýkajícího se výpadky paměti. v konečném součtu je tak film piknik žádná sláva, žádné překvapení, jen standard, neboť výsledek zůstal nějak na půlce cesty. škoda, že se jinak nadějný snímek piknik nevytáhnul výš, než jen do zlaté střední třídy dějin světové kinematografie.

Huginův komentář bych mohl podepsat. Tento televizní snímek patří k tomu nejnepovedenějšímu, co za poslední léta vzniklo. Špatný scénář plný nesouvislých dialogů. Film má snad vychovávat. Je vlastně o ničem. Je mi jasné, že takto psát o vážném tématu je vlastně rouhání. Snad by takové téma šlo zpracovat jinak a lépe. Trapně působí ta scéna s padajícím klukem do propasti, kdy skuteně dospělí mladí chlapi stojí jak ypsoloni a stařec leze po laně zachraňovat. Film, který může mít zajímavý námět v konečném výsledku je dost bídný. Já jsem si napřed myslel, že jej natočil současný náš nejhorší režisér Tomáš Magnusek. Ten dokáže obsadit do filmu celou plejádu herců a ten film je pak v podstatě sračka. Pak jsem si přečetl, že pod filmem je podepsán Hynek Bočan. V tomto případě, pokud jde o kvalitu snímku, si s Magnuskem může podat ruku. Ani ta plejáda hereckých osobností tuto výchovnou agitku nezachrání.

Legendy českého filmu se sejdou ve snímku o bývalých vězních, aby zavzpomínali na dobu minulou a pokusili se zjistit, kdo je v oněch temných dobách udával. Nemůžu si pomoct, ale mám nutkání tento námět porovnat s předešlými obdobnými počiny, jako jsou 'Pamětnice' či 'Školní výlet'. Skoro bych řekl, že se jedná o mix obojího. Tomáš Magnusek byl za ně značně kritizován. Teď to zkusil Hynek Bočan a použil zcela stejnou metodu. Jedná se však o televizní počin a tak výsledek vyznívá spíše inscenačně. Příběh je tak jednoduchý, že jednodušší snad už ani být nemohl. Klidný a jemný filmový zážitek hodně kazilo neustálé promlouvání o tom, kdo z nich by mohl být udavač. Častokrát to bylo až neskutečně otravné. Tragikomické osudy každého pamětníka se mi zdála dosti nedovyprávěná. Vlastně jsme se o jednotlivcích nedozvěděli téměř nic. Nebýt postavy ztvárněné Janem Třískou, který se každého neustále na něco vyptával, nebyli by prozrazeny ani střípky. Podivné bylo i použití několika záběrů ze seriálu 'Zdivočelá země'. Důvodem byli úspory? Že by se měla 50. léta připomínat jednoznačně souhlasím, ale rozhodně pořádnými snímky. Například již zmíněná 'Zdivočelá země' tento úkol plní dobře. Tohle se ale Bočanovi rozhodně nepovedlo. Nechci tvrdit, že je film špatně natočený, ba naopak. Jen mi vadí velmi slabý scénář.

Účast stárnoucích hvězd českého filmu na tomto notně nepovedeném televizním snímku může mít zhruba tři důvody. Přilepšení si k důchodu, neodolatelná potřeba politicky se angažovat (čemuž napovídá i datum uvedení), nebo využít jednu, v jejich životech asi poslední, možnost k natáčení, jak údajně poznamenal Tříska. Zcela promarněné téma, z kterého by mohlo být vynikající psychologické drama. Místo toho je nám předkládán sled útržkovitých scén z minulosti a přítomnosti, ve kterých se nedobereme začátku ani konce, s dějem rozmělněným řešením rodinných vztahů otce, syna a milenky a zcela předvídatelnou a trapnou událostí s pádem mladíka do lomu a jeho záchrany, kdy osmdesátiletý stařík leze po laně, zatímco statní muži na vrcholu svých sil jen přihlížejí. Děj samotný spočíval hlavně v přemísťování skupiny lidí z místa A do místa B a následně do C atd. za přednesu poněkud plytkých dialogů. Nemluvě o zcela zbytečných postavách rodinných příslušníků, zejména malých dětí. Jediné co mnělo nějakou vypovídající hodnotu byla závěrečná pointa, odpuštění. Celkově z toho mám dojem, že dramaturgové dostali politické zadání, co se bude vysílat na výročí komunistického Vítězného února, tak se narychlo něco spíchlo a sáhlo se po osvědčené dvojici Stránský, Bočan, kterým se to tentokrát moc nepovedlo. Padesátá léta, jakožto součást naší historie, by se měla zcela jistě připomínat, ale rozhodně ne takovým způsobem.