Od dvanácti do tří

"Ukážu vám něco, co v knize není." "Nebudu se dívat! ... Jsi to ty! Jsi on!" Nejlepší moment z celého filmu, když Graham Dorsey vytáhne svůj argument z kalhot, aby přesvědčil Amandu o své totožnosti. V první polovině mírně úsměvný příběh o náhodném setkání mladé upjaté vdovy a mužného psance. Pak už smutná druhá část, kdy Amanda v domění, že její nová láska je po smrti, vtěsná ty tři společně prožité hodiny do knihy. Bestseller slaví úspěch po celém světě a Graham zatím pyká za činy někoho jiného. Pak zjistí, že pravý trest jej teprve čeká v podobě ukradené identity. Kostýmně velmi zdařilé, interiér a zařízení domu skvostné. Herecky už méně, avšak těch 99 minut je tak akorát. Frank D. Gilroy se zjevně nechal inspirovat scénou z filmu Někdo to rád horké, kdy jakoby impotentní muž rafinovaně přiměje ženu k aktivitě... Ale to nevadí, Charles Bronson a Jill Ireland to zahráli po svém. Film hodně podpírá líbivá hudba Elmera Bernsteina, který ačkoliv nebyl pokrevně spřízněn s Leonardem Bernsteinem, taktéž byl skladatelsky velmi činný a úspěšný.