Plačící dítě

Film jsem viděl asi před deseti lety a nyní jsem ho podruhé trochu odbyl. Kromě Mariel Hemingwayové mě moc nezaujal. Nejde podle mého názoru ani o thriller nebo horor, ale o průměrné drama, které mi připomíná více méně záplavu filmů z amerických televizních studií na podobné téma. Koukat se na to dá, ale film těžko někoho nadchne.

Naprostý guláš, zmatek nad zmatek, tetička, adoptivní dítě, námořní kapitán, minulost hodně vzdálená a i blízká. To vše v jednom kotli, občas s přídavkem nějakého mini nadpřirozena. Ještě že tam nepřidali dalších sto postav. Takže jsem se v podstatě pohlídnul po jiné činnosti a film sledoval jen najedno oko. Nepřetáčel jsem jen ze zvědavosti. Pro mne bylo sledování tohoto filmu ztrátou času, ale pár dobrých okamžiků mu upřít nemohu. Jo a mohlo to být kratší. 201311170000/0000

Začátek snímku je hodně skokový. Začíná porodem, při kterém je zřejmé, že je dítě mrtvé. Následuje stěhování manželů do nového domu na pobřeží a hned první noc je slyšet dětský pláč. Zkrátka mi tu chybí plynulé počáteční seznámení s hlavními postavami příběhu a pomalu se rozvíjející děj. Ale pak už se to pevně drží zavedeného standardu mysteriózního žánru a vše jede již po zavedených kolejí. Tvůrci nepřišli s ničím novým a ani se o to nesnaží. Šablonovitě se drží známého příběhu, ale jen v ryze televizním hávu. Chybí tu tedy známé lekačky a nějaké to napětí. Zůstal z toho jen obyčejný odpočinkový film, který sice neurazí, ale ani nijak nenadchne.