Sebemilenec

Z tohoto televizního filmu opravdu mrazí, když si člověk uvědomí jak autorka této autobiografické literární předlohy nakonec dopadla. Filip Renč patří mezi naše experty na natáčení "drsné školy" a tady to zvládl přesvědčivě. Dobře vybral herce do hlavních rolí a vystihl atmosféru plíživé hrůzy, do které se Libuše propadá. Povedená práce ale pocitově to člověka zrovna nezahřeje. Já osobně bych si přál aby mě s Otou nechali aspoň pár minut o samotě.

Pár kousků od Simony Monyové jsem četl tak před deseti lety, když to tady v Brně bylo hodně in. Jako materiál na zfilmování to úplně nevidím, ale stále platí, že Simona Stašová je blyštivým drahokamem i na sebelacinějším šmuku.

Co pomohou skvělí herci, když je výsledek nedotažený. To už to raději mělo zůstat na tom fiktivním konci. Hercům jde celá čtyřicítka bodů, zbytek za moc nestál.       

Tak jsem přemýšlela, ve které fázi vztahu, bych vzala Otu krumpáčem mezi oči. Člověk si pořád říká, že by se nedal, ale nikdy neříkej nikdy a přerod Oty byl dost úděsný. Myšleno, z neškodného plašana v hajzla první kategorie. Vždycky to byly takové ty perličky - to co říkal dceři, když je načapala v posteli nebo když spadl ze střechy, jak mluvil o odškodném. Přesně ty jasné faktory, kdy člověk má brát dráhu. Vzhledem k tomu, jak bohužel dopadla Simona Monyová, kterou jsem měla moc ráda, je konec o to mrazivější. Kombinace Stašová-Dulava vybraná velmi dobře, ve mě ale zůstal pocit nepříjemna, což nemá nic společného se zpracováním, ale s tématem.