Odtud až na věčnost

Frank Sinatra bojoval o roli vojína Maggia, který mu vynesl Oscara za vedlejší roli v roce 1953 a oživil jeho kariéru. Prý měl původně na tuto roli zálusk Eli Wallach. Příkladem běžné krutosti a kompromisů armádního života je brutální a mohutný Fatso /Ernest Borgnine/, který má na starosti vojenské vězení a který trápí Maggia.

Takový Pearl Harbor před padesáti lety. Láska, nejen k vlasti, válka, vojenská šikana, herecké hvězdy, z nichž se mi nejvíc líbil Montgomery Clift a Frank Sinatra. Konec mě dost překvapil a výborná byla scéna, kdy Clift a Lancaster podnapilí řeší, kdo uhne z cesty před projíždějícím náklaďákem. I po letech má tento snímek co říct a rozhodně stojí za zhlédnutí.

Vcelku zajímavá klasika o běžném životě na jedné vojenské posádce na Pearl Harboru před japonským leteckým útokem. Příběh si všímá mnoha osob a jejich životních cestách jak v armádě, tak i v soukromém životě. Nikdo to nemá jednoduché a nikdo to nemá bez následků. Realismus je prý podchycen velice věrně, až se tomu nedá ani uvěřit. Plejáda hereckých es své doby i pozdějších rozehráli vkusné etudy svých určených postav tak výřečně a vkusně, že na Oscarovém klání měl tento snímek doslova žně. Na dnešní dobu už vyznívá obyčejně nelišící se od jiných své doby, ale to už je úděl stáří díla. Na konci dějství dnes nejvíce zaujme samotný japonský útok a to hlavně svým zpracováním. Velice dobrá práce. Dramaticko-romantický příběh ukončený válečnou scénou i přes svou zašlou dávnou slávu dnes zaujme už jen milovníky filmových klasik a je to vcelku škoda. Tohle si zaslouží pozornost.