Leni Riefenstahlová se ve svém posledním filmu vydává na velké dobrodružství, aby prozkoumala kouzla podmořského světa, kde se – jak sama říkala – cítila nejšťastněji. Neopakovatelným způsobem nám poodhaluje tajuplný svět fauny a flory, zároveň poukazuje na potřebu ochrany mizejících organismů před postupující ekologickou zkázou.
Od 70. let 20. století se zájem
Leni Riefenstahl přesunul k exotickému podmořskému světu. Ve věku sedmdesáti let získala potápěčskou licenci, což jen potvrzuje skutečnost, že ji její proslavená vitalita doopravdy provázela po celý život. Riefenstahlová také tvrdila, že pod vodou se cítí vůbec nejšťastněji. Možná to mohlo být i proto, že ji neustále pronásledovala její vlastní minulost a v podmořských hlubinách nacházela symbolické útočiště daleko od civilizace.
Ve svém posledním dokumentu Podmořské obrazy (2002)
Leni Riefenstahl zachycuje mořskou floru a faunu neopakovatelným způsobem za pomoci obrazů plných krásy a vznešenosti. Zároveň hledá cestu, jak poukázat na nutnost ochrany těchto mizejících organismů před postupující ekologickou zkázou. Barvité záběry jsou plné energie a provázejí diváky tajuplným světem oceánů.
„Milí diváci, předtím, než začnete sledovat tento film, dovolte, abych vám o něm řekla několik slov. Tento snímek bych ráda věnovala všem lidem, kteří nikdy neměli tu možnost potápět se nebo šnorchlovat v tropických mořích a pro něž zůstává podmořský svět uzavřen. V mém filmu neuvidíte žádné senzace. Nikoho nebudou napadat žraloci, zároveň se ani nejedná o populárně-naučný snímek. Jen jsem prostě chtěla ukázat ostatním tajuplný svět tak, jak jsem jej vnímala já sama. Záměrně jsem film neopatřila komentářem, protože si myslím, že obrazy jsou mnohem působivější právě beze slov,“ říká Leni Riefenstahlová v úvodu.
Riefenstahlová Podmořské obrazy natáčela v rozmezí let 1992 - 2000 a podmořský svět mapovala ve vodách na Maledivách, Seychelách, v Keni, Tanzánii, Indonésii, Rudém moři, Kokosových ostrovech a v Charilském moři. Pro působivý hudební doprovod pak využila práce známých skladatelů filmové hudby
Giorgio Moroder (hudba k rekonstruované verzi Metropolis, ale i hity z filmu Flashdance) a Daniela Walkera.
Zdroj: http://new.artfilm.uh.cz - Katalog filmů, Pavla Bergmannová
