Show!

Dokument Bohdana Bláhovce nahlíží do kuchyně zoufale provinčního českého showbyznysu. Soustředí se na dívčí kapelu 5ANGELS, složenou z děvčat ve věku od 11 do 14 let, a jejich ambiciózního manažera Michala Mertla. Film nenásilným a elegantně zdrženlivým přístupem nechává monstra odhalit sama sebe. Pro svůj absolventský snímek a celovečerní debut si Bohdan Bláhovec zvolil rádoby nestrannou observační metodu - většinu času jen pozoruje občas těžko pochopitelné dění aktérů svého filmu. Zaměřil se především na manažera kapely Michala Mertla, jenž je zároveň otec jediné stálé členky holčičí skupiny. Pro muže ve středních letech je vedení tohoto projektu jediným zdrojem obživy, což je možná i důvod, proč s natáčením souhlasil. Viděl v něm totiž další potenciální zviditelnění sebe a hlavně 5ANGELS. Člověk míní a Bohdan Bláhovec mění, resp. mění sama zaznamenaná realita a její sestřih do osmašedesátiminutového filmu. Když Mertl viděl konečnou verzi, snažil se za pomoci právníků zamezit projekci snímku, což se mu nepovedlo. Otázkou zůstává, jestli byla důvodem právě nalezená schopnost sebereflexe či pouze zjištění, že výsledek není tou pravou reklamou, jakou by si představoval. Dokument totiž potvrzuje ustálené rčení, že účel světí prostředky. Pravda je, že Mertl dokázal z ničeho vykutat celkem úspěšný komerční projekt, který evidentně slaví mezi svou cílovou skupinou (děti na prvním stupni základní školy) úspěch. Na druhou stranu je nutno mít na paměti, že režisér pracuje s mladými dívkami (dětmi), které drezíruje jako cvičené opičky. S telefonem u ucha řídí jejich denní režim, nutí je cvičit, hlídat si váhu, malovat se či se vnucovat českým celebritám. „Zpěvačka nesmí být sádelnice!" pokřikuje autoritativním tónem na své svěřenkyně i vlastní dceru, jež si v jednom z mála intimně bolestných momentů povzdechne, že by byla ráda, kdyby Mertl byl také někdy pouze táta. Rodiče ostatních dívek dostanou ve filmu menší prostor, ovšem pohříchu nepřinášejí možná i tajně chtěnou subverzi - celkem pochopitelně stojí za svými ratolestmi. Jediná matka schopná revolty je pak Mertlem odkázaná na soukromý hovor mimo kameru. Snaha o autorskou nestrannost dovoluje divákovi subjektivní analýzu podle vlastního svědomí a morálních zásad. Mertla mohou odsoudit či litovat, stejně jako jeho „byznyspartnera" a normalizačního démona Michala Davida. Paradoxní je, že ačkoliv se dokument odehrává v hudebním prostředí, o muziku a její kvalitu se tu jedná až v posledním plánu. Jde jen o kšeft. Kristýna Pleskotová, LFŠ 2014