Okouzlená

Film o neúspěšné začínající herečce pochází z dílny Otakara Vávry. Pokud Nataša Gollova nehrála v komediích, měla sklon k příliš melodramatickému podání - stejně tak i zde. Kritika proto více ocenila civilní projev Adiny Mandlové, která zde podobně jako o rok dříve v Nočním motýlovi ztvárnila postavu kamarádky do nepohody.

Okouzlená(Nataša Gollová)- divadelním představením,touha stát se velkou herečkou, z počátku naivní, a nereálným přístupem k životu si snivá Lenka Bártová dokonce pořídí i dítě, s mužem (K.Höger), který jí také okouzlí, ale opustí, protože podlehl svodům zkušené a reálně uvažující Jitky. Lenka, i když nakonec tvrdou životní skutečností poučena odjíždí i s dítětem ke kočující divadelní společnosti.....

...jinak ale celkem slabý film, příliš patetický. Beru ho čistě jako průměr, ani dobrý, ani špatný, zkrátka na občasné podívání v televizi bez výrazného nadšení. Nicméně i přes celkem nezáživný scénář musíte obdivovat krásnou a charismatickou Natašu Gollovou, jejíž herecký projev byl skutečnou perlou naší kinematografie 30. a 40. let, promiňte, ano, točila i později jako zralá paní, nicméně přece jen ji asi vnímám více v jejích rolích z mládí, kdy nebyla jen Okouzlená, ale okouzlovala diváky. A okouzluje je stále. Moc se omlouvám za určité barbarství, ale herectví pana Högera není tak zcela můj šálek kávy. Bezesporu byl vynikající herec, v jeho případě spíše inklinuji k jeho rolím ze zralejšího věku, nicméně jako filmový milovník mi zkrátka až tolik nesedl...

Začátek vypadal skvostně, hlavně díky ochotnické scéně s téměř smrtelnou Lenčinou vášní k divadelnímu umění, naprosto skvěle a úchvatně zahranou Natašou Gollovou, ale další děj a konec se zvrhly v pitomý ženský románek pro slaboduché. Žel, ani scénář není příliš původní; vlastně až na pár podrobností téměř kopíruje hru Racek od A. P. Čechova, přičemž postava a osudy okouzlené Lenky jsou velice podobné Čechovově Nině, která si říkala Racek.