Olověný chléb

Bože ty nechutné kecy do filmu mně tak iritovaly, že jsem zase začal mluvit sprostě. Když k tomu připočtu masáž dětí s kašpárkem a fabrikanciusem… Ty střely na konci pohozené na stůl měly být důkaz čeho?? Prostě humus no. Ovšem je tu jedno velké ALE. Nebudu rozebírat proč do toho herci šli, to bych musel rozebírat ve všech filmech tohoto kalibru. Ve snímku je jim prostě nutno přiznat, že to zahráli vskutku dobře. Takže tu dvacku si zaslouží. Mimo pana Záhorského, měl poslat režiséra do … víte kam. Za to čtení.

Co je na tomto filmovém příběhu natočeném podle skutečnosti, zaujaté a zpolitizované. Střílelo se , střílelo. Střílelo se i do lidí či dětí, to nepopíral ani dobový tisk. Já v tom vidím spíše prvky neorealismu a je jasné, že by tento film nemohl být natočen v současné době. Dnes teče krve z obrazovek a filmových pláten a dokonce i ve vzdálených zemích. Netýká se nás,jelikož je to buď daleko zeměpisně, nebo v časovém měřítku, je to minulost.

Typická politická agitka z padesátých let cílená na dětského diváka, doplněná komentářem, který neopomíná zdůrazňovat, kdo je ten špatný. Z dnešního pohledu zajímavé kvůli prvním rolím Jany Brejchové a Hynka Bočana, zbytek standardní filmařina té doby, profesionální, ale hodně zaujatá.

Propaganda, tentokrát výchovně zaměřená na dětské publikum. Klasické ideologické poučky tehdejší doby zaznívají z úst všech hlavních hrdinů. Ať už těch kladných, tak i záporných. Ponurost zlého kapitalismu je dána tmavými odstíny černobílého obrazu, zamračené počasí a všudepřítomný smog a kouř továrních komínů zlovolných kapitalistů. To ještě nebyl ten veselý tetelící se kouř budovatelské éry. Přiznejme filmařům, že dílo se zadařilo. Ač film je silnou propagandou, je koukatelný. V dětkých rolích se objevují budoucí velké hvězdyčeského filmu. Např. třináctiletá Jana Bejchová.