Operace mé dcery

Určitě velmi solidní psychologický film. Příběh má hlavu a patu a je vidět, že autor literární předlohy Stanislav Rudolf psal i scénář (spolu s režisérem Ivo Novákem). Film působí dostatečně konzistentně a přispívá k tomu i výborně padnoucí hudba Petra Hapky. Obsazení je mix výrazných osobností a méně okoukaných tváří (Kudla, Kohuth, Packertová, Čárová aj). Některé herecké výkony ale nepůsobí příliš přesvědčivě. Pro někoho bude pojetí filmu asi příliš lyrické s nedostatkem "tahu na branku" což je ale právě věc, kterou jiní nejvíce ocení. Ať tak či onak, jde o poctivou filmařinu, kterou bych označil jako mírný nadprůměr nebo hodně dobrý standard (jak se komu líbí).

Když jsem film viděl před 40 lety, nějak mě nebral. Zmoudřel jsem, film uzrál, dnes jsem se do něj jaksi zakoukal. Samé známe, oblíbené herci, někteří již s námi nejsou. Muž 15 let žije v domnění, že je otcem dcery. Když dojde k bouračce, dcera, jestli nedostane ledvinu, umře. Žena na tom také není nejlépe. V hlavní roli šarmantní Vlastimil Harapes...

Příběhy ze života zasazenédo lékařského prostředí patřily v osmdesátých letech k oblíbeným. Dnes se k ním televize občas vracejí. Tento snímek nepatří k těm častěji promítaným, přesto jej považují za dobrý. Harapes v několika filmech přesvědčil, že není jen vynikajícím tanečníkem, ale že dokáže zahrát i charakterní a dramatické role.

Vynikající rodinné drama televizemi opomíjené a je to škoda. Tento příběh se může kdykoliv a komukoliv z nás stát. Štěstí rodiny je přerušeno autonehodou a vážným zraněním dcery. Milující otec ve snaze ji pomoci se dozví, že její biologický otec vlastně vůbec není. A tak se rozehrává dramatická linka o vině, soucitu, porozumění, odpuštění a hlavně o záchraně dívky s chutí do života. Po celý film by se napětí dalo krájet a soucit diváka nenechá chladným. V 80. letech byla takováto témata velmi častá a tento snímek je jeden s těch povedených. Myslím, že má co říct i v dnešní době.